Seriály

Psát o South Parku v dnešní době, kdy je nabídka seriálů – ať už seriózněji pojatých či odlehčenějších – více než bohatá, se může zdát docela mimo, ale přesto si dle mého tenhle článek South Park zaslouží. Ať už proto, že do dnešní doby v podstatě neexistuje nic podobného s tak vyhraněným stylem či proto, že je v očích mnoha lidí neprávem odsuzován coby pouhá snůška sprostých narážek a vtipů pro zejména buranské publikum. Což vůbec není pravda.

Nejprve je třeba říct, že v době, kdy u nás South Park vysílali v televizi, jsem jej jednak nedokázal zcela ocenit a co především – stopli jej, když se teprve začal rozjíždět (poslední byla tuším 6. série). Od sedmé – osmé série nahoru kvalita opravdu razantně stoupá; děj je mnohem zajímavější a absurdnější, humor vytříbenější. Co se pak toho týče, je pravda, že vulgarismy v něm hrají vcelku zásadní roli, dokonce bych se nezdráhal přítomný humor jako takový označit za prvoplánový – v tom smyslu, že se u podstatného množství vtipů budete smáte nejvíce napoprvé, důležité však je jak se budete smát – a to opravdu vydatně. Občas přichází nejlepší (nebo přesněji řečeno, nejdrsnější) vtip či pointa až na samém konci, nicméně to předcházející rozhodně není jen nudnou vatou, přes kterou se musíte prokousat. Kdybych sám nebyl svědkem, neuvěřil bych, že na opačné straně pak stojí vtipy nemálo inspirované Monty Pythonem. Tím nemám namysli nějaké kompletní skeče, ale tu a ta vyskytnuvší se až neuvěřitelné seky, kdy je něco třeba tak nehorázně pitomé, až u toho člověk jen bezmocně chytá křeče (Crab people, Butt Out).

Jedním z nejlepších rysů seriálů je, že se pouští totálně do všeho, a tak dostává v jediném díle kapky demokracie, PETA i Puff Daddy zároveň. A funguje to. Slavné osobnosti jsou samozřejmě vděčným terčem spousty (animovaných) seriálů v čele se Simpsonovými a Futuramou, nicméně narozdíl od zmíněných je tu drtivá většina z nich zobrazena v maximálně zesměšňujícím světle, coby závisláci sající potracené lidské plody (Christopher Reeve), perverzní maniaci (Mel Gibson) či prostě tak jak jsou (Paris Hilton). Zvláštní, ale kupodivu v tom ani nevidím moc záměrné satiry (což by mohl být další pythonovský rys) – mám za to, že humor je pro dvojici Parker & Stone nejdůležitější a pokud je něco vtipné, tak to tam zkrátka bude, a to bez ohledu na to, kolik lidí v té scéně zemře (a že jsou mnohé scény vskutku brutální), kolik menšin, náboženství či subkultur urazí a tak dál. A právě v tomhle směru zůstává South Park dosud nepřekonán, a asi tak ještě dlouho zůstane.

Třešničkou na dortu je pak fakt, že je tenhle kultovní seriál zcela zadarmo. Na oficiálních stránkách jsou k dispozici všechny dosud odvysílané série (v současné době jich je 12, přičemž třináctá je na spadnutí) ve velmi slušné kvalitě použitelné i pro fullscreen. Po poslední updatu stránky navíc bez reklam, které se však zřejmě opět objeví, ale dá se to přežít (zpravidla nemají víc jak 30 sekund). Nejsou zde sice žádné titulky, ale kupodivu mi South Park nepřišel jazykově nijak zvlášť náročný (výjimku tvoří postavy jako Eric Cartman, kterému je občas skutečně blbě rozumnět, a to dokonce hůř než Kennymu). Obtížnější spíše může být naladit se daný druh humoru, ale jakmile se vám dostane do krve, jen tak se nevstřebá.

South Park (oficiální stránky)

IT Crowd se u nás i jinde těší nemalé popularitě (“viděl už jej snad každý”) a jako takový představuje vděčný terč pro kritiku – zkuste se ozvat a říct, že není prostě ni náhodou nejlepší, a získáte ihned slušnou dávku pozornosti. Já půjdu trochu dál a konstruktivně rozeberu, proč je dle mého názoru IT Crow až nehorázně přeceňovaný.

Když jsem ITC viděl prvně, byl už hodně oblíbený. Pak už jsem samozřejmě znal Black Books a tudíž jsem se na tohle nové kultovní dílko Grahama Linehana vcelku těšil. Šest dílů uběhlo poměrně rychle. Rozhodně jsem se bavil, ale taky si říkal něco jako “na tohle se pějí všechny ty ódy?”. Humor ITC je vydařený, není trapý, ale je velice prvoplánový a především – nevytváří “scény”. Hodnotit sitcom je snadné, prostě hodnotíte podle toho, jak jste se bavili. Černá zmije je – řečí ČSFD – jasných 5/5, Trpaslík 4/5, stejně tak Přátelé (v originále mimochodem až nečekaně zábavnější oproti česky dabované verzi, fakticky). A ITC byl svou zábavností rozhodně znatelně níže výše uvedené. Dokonce znám seriózně pojatý seriál, u kterého jsem se nasmál mnohem (mnohem) více, než u ITC… je to samozřejmě Firefly.

Zdroj: ČSFD

Abych se vrátil k původní myšlence – IT Crowd opravdu postrádá scény. Myslím scény, kdy se určitá situace vyvíjí – nejlépe až do absurdní roviny, to já můžu – a postupně graduje, třeba i několik minut, člověk zažívá křeče, svíjí se, mlátí sebou, na konci se škrábe zpátky do křesla a za přerušovaného pochechtávání si utírá z obličeje slzy. Rowan Atkinson takových scén zahrál desítky; hlavně v té Zmiji. A že jsem si jich dost pamatoval už po prvním zhlédnutí – jsou totiž nezapomenutelné. Z ITC si nepamatuji ani jedinou takovou, což stěží může svědčit o špatném smyslu pro humor či schopnosti pamatování – obojí mám na výbornou – vypovídá to o seriálu.

Zdroj: ČSFDSpousta vtipů samozřejmě vychází z prostředí, ve kterém se ITC odehrává a humor místy opravdu pěkně absurdní je, ale potřeboval by sakra silnější pilíře, tedy charaktery. Nejlepší je určitě Moss. Je slušně mimo, ale přesto mu něco schází a je až nepříjemně předvídatelný. Zbývající dva hlavní hrdinové jsou už však vcelku o ničem. Jen je nesympatická holka na špatném místě a k tomu dost nudná a Roy je prostě jen další postava břídilského typu; v obou případech nic, co byste nemohli vidět už dříve (a lépe). Při konfrontaci s ústřední trojicí z Black Books (která se asi nabízí nejvíce) se může jít celý IT Crowd zahrabat – cholerický Bernard, nesvéprávný Manny a… prostě do morku kostí britská Fran tvoří komediální komando, vedle jejichž horších vtipů vypadají ty nejvydařenější z ITC jako hloupá fraška. A to jsem se raději ani nepokoušel o srovnání s Edmundem, Baldrickem, Brianem (Spaced – též doporučuji) nebo třeba Rimmerem, pro “ajťáky” by to totiž nedopadlo zrovna dobře.

Trochu mě mrzí, že se mi IT Crowd nelíbil tak jako jiným, ale nemůžu si pomoct. Když někoho slyším vyprávět o nejlepších momentech seriálu, bývají zmiňovány právě ony krátké scénky, které sice nebyly nijak špatné, ale do komického nebe mě dokázaly unést jen stěží. Momentálně mimochodem sleduji podobně naladěný The Big Bang Theory, a už od prvního dílu se bavím více, než bych při ITC kdy mohl.

Black Books (IMDb.com)
The Big Bang Theory (IMDb.com)
The IT Crowd (IMDb.com)

Pokud je vám titulek článku důvěrně známý, moc nového se v následujícím textu nedozvíte. Je naopak určen především těm, kteří jej neznají.

Když jsem kdysi strašně dávno (před rokem?) poprvé četl o existenci sci-fi seriálu jménem Firefly, viděl jsem pouze samá slova chvály a nekritického nadšení. Samozřejmě to ve mě vzbudilo patřičný zájem a asi před půlrokem jsem jej konešně spatřil na vlastní oči. A byl to zážitek opravdu úžasný. Se sepsáním rozsáhlejšího textu o svých dojmech jsem se nicméně rozhodl počkat až do druhého zhlédnutí, které jsem dlouhodobě plánoval na zimní prázdniny. Přeci jen přílišné počáteční nadšení ovlivňuje úsudek až moc a lépe se “skutečná subjektivní” kvalita popisuje až s odstupem času. Až nyní tedy můžu konečně prohlásit, že Firefly je skutečně vynikající. Bez nejmenších pochyb.

Nejprve menší overview. Firefly je seriál Josse Whedona. To je ten samý člověk, co kdysi stvořil seriál Buffy the Vampire Slayer a kdyby byla tohle první informace, kterou o Firefly uslyším, nejspíše bych přemýšlel, zda do toho vůbec jít. Ne, že by byla Buffy úplně ta nejhorší televizní upířina; oproti kterémukoli filmu ze série Blade byla Buffy stále ještě slušná, ale pouze zábava na jedno podívání, nic víc a jako skvělý seriál bych ji tedy určitě nezařadil. Druhým popisovým klíčem je pak žánr, do kterého se Firefly řadí. Pojem “sci-fi western” poprvé člověka přinejmenším zaskočí, na místě je úvaha, jak to vůbec může jít dohromady a zda-li to není pouze nepřirozená kombinace pro efekt. Nicméně vesmír Firefly opravdu funguje a to více než dobře. Je to možná trochu s podivem, ale působí nepoměrně realističtěji než třeba přeidealizovaný Star Trek, kde všichni mimozemšťané mluví anglicky. Ve Firefly prostě mimozemšťané nejsou, zato lidé se ze Země rozšířili do všech možných zákoutí vesmíru, přičemž průběh této expanze není nic jiného než paralelou k historii kolonizace Nového světa. Aliance svazující centrální planety (tj. Evropa) držela v područí své kolonie na okraji (tj. v Americe), válka tedy byla v obou případech nevyhnutelná, ovšem narozdíl od skutečných dějin neskončila pro kolonie vítězstvím a nezávislostí; Aliance se ve vesmíru stala jedinou vládnoucí supersilou, přičemž nehodlala nic měnit na uspořádání, kdy okrajové světy jsou doslova “na okraji” celé civilizace. Westernové prostředí zaostalých světů má hned své logické vysvětlení a rozhodně tedy nejde o samoúčelnou zvláštnost. Nunto ještě zmínit, že i hudba je v tomto duchu laděna, a i když let vesmírné lodi za doprovodu country působí poprvé dost zvláštně, brzy jsem si na to zvykl. A mimochodem, Firefly je jeden z mála sci-fi seriálů (pro mne tedy jediný), kde zvuk ve vesmíru skutečně funguje tak jako ve skutečnosti, tedy vlastně nefunguje. Samotný děj se odehrává ve 26. století, šest let po skončení popsané války, a točí se okolo posádky transportní lodi třídy Firefly, pojmenované Serenity podle údolí, kde se odehrála zásadní bitva celé války. Na straně poražených tehdy bojoval i seržant Malcolm Reynolds.

Zdroj: Firefly & Serenity

Ačkoli válka skončila, Mal se (coby jeden z mála bitvu přeživších) rozhodně nestal poslušným občanem Aliance a spolu se Zoe, kamarádkou z války, se dal na cestu pašování, loupeží a podobných ne zrovna legálních aktivit. K tomu si samozřejmě pořídil zmíněnou vesmírnou kocábku a najal několik členů posádky. A právě posádka a postavy vůbec představují jeden z ústředních bodů celého seriálu. Ačkoli je hlavních postav hned devět, o žádné se nedá říct, že by byla nadbytečná; opravdu každá má v seriálu k dispozici adekvátní množství prostoru, ve kterém je věrohodně vykreslena její povaha. I přestože posádka Serenity tíhne spíše k dobru, zcela jistě se nedá mluvit o předvídatelně kladných postavách, naopak. Chybují, mají své slabiny i stinné stránky a nesou si pár šrámů z minulosti (rozhodně se přitom nejedná o prvoplánová traumata, jako to mají v povaze jiné série), zkrátká působí velice přirozeným dojmem. Klíčovou úloh v tom jistě sehrálo skvělé obsazení méně známých, ale schopných herců a to i do rolí vedlejších postav, které také nejsou jen narychlo splácanými figurkami na jedno použití. Jedná se sice o paletu různých podvodníků, zlodějů či mafiánů, kteří tedy svými prvotními záměry nepřekvapí, ovšem jejich ztvárnění je o několik tříd výše, než by se dalo u podobných archetypů očekávat.

Druhou důležitou položkou jsou jednotlivé epizody, kde se stejně jako u postav ani tak nehraje na originální námět, jakožto spíše na jeho samotné podání. Firefly v podstatě nemá hlavní dějovou linii, místy se pouze rozvíjí několik vedlejších. Každá epizoda má svůj příběh a ačkoli se jejich náměty očekávatelně točí okolo typických sci-fi či westernoých témat (popř. kombinací obojího), jako jsou vlakové i jiné loupeže, infiltrace k nepříteli či pašování dobytka v nákladovém prostoru lodě, určitě se nejedná o tuctově podané zápletky s předvídatelným zakončením. Žádné dvě epizody nejsou zaměnitelné, režie neselhává a ani ty slabší tak nejsou v nejmenším nudné či nezajímavé. Retrospektiva, která jinde často působí přinejmenším povrchně, je v epizodě Out of Gas (jedné z nejlepších) využita naprosto mistrovsky; příběh drží pohromadě a postupně vrcholí hned ve všech třech časových rovinnách, ve kterých je vyprávěn. Objects in Space, kdy je loď obsazena námezdním lovcem (další skvělá vedlejší postava, mimochodem) má zase až poetický nádech, Ariel či Bushwhacked jsou docela strašidelné a tak podobně. Ani v těch nejdrsnějších epizodách pak neschází určitá dávka humoru, nemá ale povahu nepříjemné “pěsti na oko”, vážnosti seriálu to v nejmenším neubírá, je inteligentní a pouze dodává vyprávění příjemný nadhled. Jak jsem poznamenal v úvodu, Firefly není nic až tak originálního, dějová stránka má však přinejmenším stejný punc preciznosti a smyslu pro detail, jako postavy a právě ona propracovanost hraje při hodnocení kvalit seriálu zásadní roli.

Zdroj: Firefly & Serenity

Nic netrvá věčně a zdá se, že pro Firefly dokonce platí pravý opak. Seriál byl brzy po startu v roce 2002 zrušen. Upřímně pochybuji, že by za tím stála jeho nepopiratelná kvalita, jako spíše nepřízeň stanice Fox, která jej vyráběla (ostatně všimněte si, že třeba v Simpsonových, kde si to tedy tvůrci mohou dovolit, je poměrně často zesměšňována, mj. například za rovněž nepochopitelné zrušení Futuramy). Seriál byl jednoduše umístěn na páteční večer (tzv. zabijácký čas), epizody byly navíc vysílány v nesprávném pořadí (přeci jen kvůli vedlejším zápletkám na něm docela záleží) a pro logicky malou sledovanost Fox seriál za krátkou dobu stáhl. Po vydání DVD se všemi díly a ve správném pořadí si však Firefly rychle získala pozornost a taková přízeň fanoušků i kritiků (jeden z nejlépe prodávaných seriálů na Amazonu, převážně nadšené recenze) je na 14 dílů opravdu solidní úspěch. Fox v dělání zásadních chyb neustal, a i když Firefly prokázala svůj potenciál, pokračování již nebylo. Studio pouze prodalo práva na filmové zpracování společnosti Universal, a tak se v roce 2005 pokusil Joss Whedon příběh ve dvou hodinách alespoň částečně uzavřít ve filmu Serenity. Výsledek nebyl nejhorší, na atmosféru seriálu se mu však již nepodařilo navázat. Některé motivy dosti ztratily; scházela mi například výraznější westernově laděná hudba a filmoví Plenitelé (narozdíl od těch seriálových) mi již mrazení v zádech rozhodně nezpůsobovali. Dalším nepřímým pokračováním pak byl trojdílný comic Those Left Behind, chronologicky zasazený mezi seriál a film. Ten byl – i přes rozdílné médium – původnímu seriálu blíže než film, ovšem pro změnu zase příliš krátký (chystají se ale další).

Všechna pokračování stranou, Firefly mi koneckonců utkvěla v paměti především díky těm 14ti skvělým dílům, které mě obohatily o hodně skvělých zážitků a předvedly, jak má vypadat opravdu kvalitní seriál. Jsem si vědom toho, že pomalu se tohle tvrzení začíná objevovat ve všech mých kulturních postřezích, nicméně stejně si jej neodpustím: pakliže nemáte nic zásadního proti seriálům, je chyba Firefly vynechat. Chce to jen trochu trpělivosti přivyknout si na prostředí, stojí to ale za to a odvyká se mnohem hůře.

Firefly (IMDb.com)
Serenity (IMDB.com)
Firefly (ČSFD)
Firefly (Wikipedia.org)
BrownCoats.com (fansite)
Firefly & Serenity (česká fansite)

Zcela jistě nejznámější postavou, kterou Rowan Atkinson ztvárnil, je nikdo jiný, než Mr. Bean. Nemám zrovna radost z degradace této postavy američany (druhému filmu se hodlám za každou cenu vyhnout), jsem však rád, že to nakonec odnesl Bean. S naprostou jistotou totiž mohu prohlásit, že Atkinsonova nejlepší postava nese jméno Black Adder. Neboli Černá zmije.

Asi čtyři týdny zpátky jsem začal tento starší britský sitcom sledovat a dnes (resp. včera) spatřil i poslední speciál. Údajně kdysi běžel i u nás – samozřejmě v českém znění; jsem tedy rád, že o tom nevím, dabovat britský humor totiž může jen někdo, kdo mu absolutně nerozumí. Pro, ty co nevědí, jedná se především o seriál (resp. čtyři šestidílné série) sledující ságu šlechtice Černá zmije, kdy se každá ze čtyř sérií odehrává v jiném historickém období.

Zdroj: BBC.co.uk

První série (The Black Adder) z r. 1983, odehrávající se ve středověku, je jen nadprůměrná. Vtipná jistě je, ale chybí něco víc a polovina postav nemá vůbec co říct. Princ Černá zmije již projevuje své ambice dotáhnout to co nejdál (tedy stát se králem), je to však až moc velký blbec na to, aby se mu to podařilo (ostatně nebýt jeho sluhy Baldricka, nechal by se nazvat Black Vegetable – Černou zeleninou).

Ovšem se sérií druhou (Blackadder II) se kvalita opravdu rapidně zvyšuje. Doba je posunuta do 16. století, do časů panování královny Alžběty I. (musím říct, že toto prostředí se mi ze záhadného důvodu opravdu zamlouvá). Nudné postavy šly pryč a téměř všechny zúčastněné jsou vypilovány k naprosté dokonalosti, Černá zmije sám je zde arogantní namyšlený šlechtic sršící jedním sarkasmem za druhým. Nejednou se mi stalo, že jsem propadnul v naprostý záchvat smíchu. Výborné! Třetí (Blackadder the Third) je situován na přelom 18. a 19. století, kdy Anglie zažívá spoustu reforem, a na scéně se objevuje demokracie, což šlechtici, např. Princ Regent a jeho lokaj Lord Černá zmije, nenesou zrona nejlépe. Slabší než dvojka, ale stále velmi dobré. No a poslední (Blackadder Goes Forth, 1989) se téměř celá odehrává v zákopu během první světové války. Černá zmije je důstojník neváhající udělat téměř cokoli, jen aby se ze zákopu dostal někam pryč. Ačkoli se mi zpočátku nezdálo vojenské prostředí, brzy jsem mu přišel na chuť a nakonec je to druhá nejlepší série (po dvojce). Některé scény byly přímo božské (např. vojenský soud ve druhém dílu jednoduše nemá chybu).

Následuje ještě několik speciálů a sketchů, viděl jsem tedy hlavní tři, přičemž první dva natočené po třetí sérii – The Cavalier Years pojednávající o popravě krále Karla I. roku 1648 a Blackadder’s Christmas Carol, což je pohled do minulosti (i budoucnosti) rodu Černých zmijí – jsou skvělé, nicméně třetí, Blackadder Back & Forth, natočený až deset let po ukončení čtvrté série (jedná se v podstatě o takový výroční speciál), je – ačkoli stále vynikající – znatelně slabší; už to není ta stejná Černá zmije, co před lety.

Čím pak celá sága (resp. od druhé série) boduje je bezchybné herecké obsazení hlavních i vedlejších rolí. Tak třeba Miranda Richardson především coby královna Alžběta dávající jeden příkaz k popravdě za druhým, je zkrátka kouzelná. K vidění i smíchu je pak například i Stephen Fry jako Melchett (2 a 4), mladý Hugh Laurie (alias Dr. House) v roli vypatlaného Prince Regenta (3) či naivního vojáka George (4), naprosto úžasný je Tony Robinson coby generaci od generace dementnější sluha Baldrick (s výjimkou Zmije jediná postava vyskytující se ve všech sériích). K vidění jsou pak třeba hosté Chris Barrie (třetí série, ještě před zahánením natáčení Červeného trpaslík) nebo Robbie Coltrane (momentálně nejznámější jako Hagrid z filmů o Harrym Potterovi). Ovšem zcela nejlepší hercem/postavou stále zůstává Atkinsonův Blackadder. Od druhé série, kdy charakter nabírá nemalé množství sebevědomí, arogance i důvtipu a hlavně pak blbost přenechává jiným, se z něj stává zcela úžasná postava; a mimochodem, ve druhé a třetí sérii pak opravdu dobře vypadá. Ani v nejmenším nepřipomíná troubu Beana, Černá zmije je osobnost zcela jiného ražení.

Zdroj: BBC.co.uk

Musím říct, že jako celek na mě Blackadder opravdu zapůsobil. Ne všechny díly i postavy jsou dokonalé a své chyby má, vynahrazuje to však mnohými nezapomenutelnými momenty, kdy stačí pouhá vzpomínka a už mě opět poukouší záchvat smíchu. Rozhodně jeden z nejlepších sitcomů, co jsem kdy viděl, bravo!

Blackadder (Wikipedia.org)
Blackadder (BBC.co.uk)
Rowan Atkinson (IMDb.com)