22. May 2009
Microsoft nedávno nabídl ke stažení release candidate (tj. prakticky pre-final verzi) dlouhodobě nejrozšířenějšího operačního systému Windows s prostým označením “7″ a ani já jsem se neubránil pokušení začít tento systém zkoušet. Jen podotýkám, že ona verze je ke stažení zdarma v edici Ultimate (32 i 64-bitová varianta, anglická verze) a plně fuknční bude do 1. dubna 2010 (měsíc po tom pak svou činnost úplně ukončí). Microsoft ji v žádném případě nedoporučuje nasazovat coby primární systém, což je vzhledem k vývojovému stádiu docela logické. Následující článek by měl sloužit nejen jako souhrn mých dojmů a postřehů, ale také sbírka užitečných rad, kterak se vyrovnat s některými případnými úskalími. Odráží pak pohled člověka, co se předchozí verzí, Windows Vista, seznámil jen letmo a přechází tak z 8 let starých Windows XP (takových uživatelů patrně nebude nejméně, neb mnozí se již rozhodli poněkud nevyzrálé Visty přeskočit). Berte prosím ohled na to, že se jedná o onu RC verzi a některé zmíněné neduhy tak mohou být do plné verze odstraněny.
Instalace, první dojmy a ovladače
Instalace byla poměrně jednoduchá, neřekl bych nijak zvlášť jednodušší či kratší než u předchozích verzí (jak snad MS svého času prohlašoval), ale ani nijak složitější. Instalátor (spuštěný přímo v XP z vypáleného média – rozhodně se chraňte použití image, během instalace se provede několik restartů) nabídl i update stávajícího systému, před čímž (v případě testovacích, časově omezených verzí) důrazně varuji a upřímně – nedoporučoval bych to ani u finální verze, leda v případě přechodu Vista > 7. Ideální je nainstalovat W7 jako zcela nový systém, umístil jsem jej tedy na druhý oddíl (předcházející zálohu veškerých důležitých dat nejspíše netřeba zmiňovat) a čekal, co se bude dít. Dopadlo to podle nejlepších očekávání; systém se úspěšně nainstaloval vedle XP a označil se jako primární (to lze potom kdykoli změnit, buďto pomocí integrovaných nástrojů anebo třeba EasyBCD utilitou). Po prvním rozkoukávání musím konstatovat, že samotný systém běží hezky svižně, ovšem nevypadá zrovna nejlépe; rozlišení 800×600 se roztáhne přes celý širokoúhlý display a je tedy jasné, co se nevyhnutelně blíží, ta asi nejhorší část vyznačující se nezřídka proklínáním výrobců SW/HW, nadávkami, záchvaty naprosté bezmoci proti nadvládě strojů… ale ne, tak hrozné to instalování driverů naštěstí nebylo :-).
Ale procházka růžovým sadem také ne. Dlužno podotknout, že systém byl schopný nalézt pro většinu klíčových zařízení drivery automaticky a to včetně grafické karty či wifi. V případě zvukovky jsem musel nakonec sáhnout po manuální instalaci, jelikož původní systémem doporučené ovladače způsobovaly nepříjemné praskání zvuku, když tu jsem narazil na první potíže. Systém si chtěl za každou cenu ponechat ty nainstalované, aniž by nějak bral na vědomí, že se je snažím přeinstalovat. Popravdě koncepce instalace ovladačů ve Windows mi přišla vždycky docela problematická; existuje asi deset tisíc cest, jak nové drivery nainstalovat, ale zpravidla jen jedna (ta nejméně nápadná) funguje a tak je celý proces hlavně o tom, vyzkoušet všechny a najít tu správnou, ve Vistách a 7 je to pak ještě ztíženo UAC (User Account Control), ale o tom více později.
Mnohem horší to bylo s grafikou. Jak jsem už zmínil, systém našel uspokojivě funkční ovladače sám, kamenem úrazu se stalo až ATi Catalyst Control Center (pro neznalé: speciální tool od ATi pro konfiguraci karty), které jsem potřeboval vlastně jen kvůli tomu, abych nastavil centrování obrazu/zachování proporí při běhu fullscreen aplikací v nižším rozlišení. Jak jsem pročítal fóra, pátral po řešeních a zkoušel bezúspěšně vlastní nápady, naděje mě pomalu opouštěla (existovaly už nějaké zkušební verze, nicméně ty – možná kvůli starší verzi ovladačů – nefungovaly a verze pro Windows Vista jakbysmet), když tu jsem až o pár dní později našel nenápadný tip, který by mě u takového problému nejspíše nenapadl – všemocný režim kompatibility. Stáhl jsem tedy starší Control Center v balíku spolu s ovladači určenými pro XP, nastavil instalátoru CCC kompatibilitu s Windows XP SP2 a hle, Control Center se úspěšně nainstalovalo a rozjelo!
Co všechno to asi umí…
Teď je konečně čas na ta příjemná zjištění. Rychlost. Musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen. I teď, po instalaci všech důležitých komponent a programů třetích stran zůstávají sedmičky na mém starším notebooku (Windows Experience Index je 3.6 z maximálních 7.9) opravdu velmi svižné (zejména taková rychlost startu je s XP naprosto nesrovnatelná, 7 nabíhají prakticky ihned po zadání hesla) a to i se zapnutým prostředím Aero včetně všech efektů. Bravo! Člověk se sice jen těžko ubrání dojmu, že celé je to hlavně taková ozdoba okolo a třeba transparentnost oken nemá v podstatě jediný praktický účel, ale kouká se na to hezky a nijak znatelně to počítač nezpomaluje.
Lidé přecházející z Windows XP budou mít zpočátku patrně menší obtíže se v novém prostředí zorientovat; opravdu hodně věcí je jinde a jinak, příkladem za všechno budiž ovládací panely. Asi první velkou změnou, kterou zaznamená snad každý, je nový taskbar. Teď zobrazuje pouze velké ikony programů bez popisů, navíc byl sloučen s panelem rychlého spuštění. V případě potřeby jej lze přepnout do více klasického uspořádání (tj. menší ikony a popisky), nicméně musím přiznat, že jsem si na to nový styl velmi rychle převykl a je to oproti původnímu konceptu opravdu viditelný krok vpřed. Vývojáři do něj navíc implementovali několik dalších vychytávek, jako je pozadí indikující průběh stahování, nevýhoda je, že se to (celkem logicky) týká pouze uzpůsobených produktů Microsoftu, snad ale časem přibude možnost tyhle rozšířené funkce implementovat i v dalších programech. Pořád je tu aspoň náhled, takže máte-li třeba ve Firefoxu otevřené okno se stahováním, dozvíte se aktuální stav pouhým najetím kurzorem na ikonu v taskbaru.
Ačkoli trend výrazněji inovovat zažité uživatelské prostředí nastartovaný v MS před pár lety cením, při pohledu na UI posledních Windows vidím všude spoustu nevyužitého potenciálu; stačí když se zaměřím třeba na ten taskbar a hned mě napadá několik způsobů, jak jej vylepšit. Je tu nová sada klávesových zkratek a dokonce se objevují náznaky užití gest myší (když například uchopíte nějaké okno a zatřepete s ním, všechna ostatní se minimalizují), což je dle mého tah správným směrem (uživatelé vybavených prohlížečů o tom jistě vědí své), ale zase je to jen ten “krok” – chtělo by to více.
Hodně mě zklamal Windows Media Player 12; pominu-li nějaké ty chyby (vzhledem k RC stavu akceptovatelné), působí tak nějak méně schopněji než předchozí verze a především třeba vůbec nenabízí skvělý miniaturní toolbar do taskbaru, co měly verze předchozí; uživatel se musí spokojit jen s tím, že se mu pár ovládacích prvků (resp. tři) zobrazí až v okně náhledu po najetí, což je tedy velmi chabá náhrada. Naštěstí hračičkové nelenili a k dispozici je tak neoficiální možnost downgradu na verzi 11, návod jak na to naleznete třeba tady, upozorňuji však, že se jedná o zásah na vlastní riziko a WMP11 nemusí ve Windows 7 fungovat zcela optimálně (přinejmenším jednu drobnou chybu jsem již objevil – nedokáže spustit přehrávání pouhým klepnutím na hudební soubor; záznam se musí nacházet buďto v knihovně či být alespoň předem přetažen do playlistu).
Windows Media Player 11 neoficiálně ve Windows 7
V základní výbavě samozřejmě nechybí Internet Explorer 8. Nová verze je rozhodně velkým posunem vpřed, ale z mého pohledu jí chybí nějaká zásadní feature, kvůli které bych na něj přešel z třetího Firefoxu; třeba vývojářské nástroje jsou docela fajn, ale s Firebugem se dají srovnávat jen stěží a dvě na první nejviditelnější novinky (tj. Accelerators a WebSlices) považuji jen za více či méně zajímavé doplňky. Co ve srovnání s předchozími verzemi Windows chybí je jednoduchý e-mailový klient. Přitom zrovna v tomhle směru se za Windows Live Mail Microsoft rozhodně stydět nemusí, ačkoli poslední verze se dle mého z uživatelského hlediska moc nepovedla. Ostatně jak je patrno i z posledního vzhledu Windows, ikony z mnoha nástrojových panelů (třeba ve Windows Explorer) prostě zmizely a zůstal jen strohý text; přiznám se, že tohle moc nechápu, pominu-li totiž fakt, jak sterilně takové prostředí působí, připadá mi to jako krok zpět – vždyť člověk si zrovna takovéto ovládací prvky pamatuje lépe dle obrázku než splývajícího textu. Je tak nejspíše jen otázka času, kdy se ikony do Windows i všech příslušných aplikací zase vrátí, jen škoda, že si tuhle “novinku” nechá MS zase na příště.
Jediným klepnutím na čas se vyvolá hezký a přehledný
kalendář, aniž by se otevřelo jeho nastavení
Co je fajn, tak fakt, že naprostá většina důležitých programů funguje bez problémů a třeba Firefox (s kompletně přeneseným nastavením vč. historie) běží dokonce o dost svižněji než na XP. Spolu s několika dalšími aplikacemi se mi jej dokonce podařilo rozjet bez nutnosti instalace z původního umístění na oddílu s původními Windows, ačkoli tohle samozřejmě záleží program od programu a určitě se na to nelze nijak spoléhat. Důležitou novinkou pro podporu starších programů je Windows XP Mode, který je nutné spolu s posledním MS Virtual PC dodatečně stáhnout a co především – váš procesor musí podorovat hardwarovou virtualizaci; kterou třeba ten můj nemá a tudíž v tomhle směru nemám co říct. Obecně jsem však neměl problémy se spuštěním téměř čehokoli – v nejhorším obvykle zafungovalo klasické nastavení kompatibility a dalších možností ve vlastnostech.
[(Ne)Vy]chování
Novinkou ve Vistách nejproklínanější byla jistě zmíněná UAC (velmi volně přeloženo jako “Kontrola uživatelských oprávnění”, oficiální český termín neznám). Zjednodušeně řečeno neskutečně otravná služba, která vás zahlcovala potvrzovacími dialogy, i když jste třeba jen chtěli změnit datum. Většina (zdatenějších) lidí ji vypla, ostatní mohli leda nadávat. Ona myšlenka omezování uživatelských práv, třeba v rámci prevence proti škodlivému software a jeho zásahům, je samozřejmě dobrá, ale nasadit v nové verzi systému takhle silnou kontrolu, když ty předchozí v podstatě žádnou neměly, bylo od Microsoftu dost neprozíravé. Podstatné množství programů prostě s něčím takovým vůbec nepočítá (píšu v přítomném čase, protože to platí stále), tím méně pak uživatelé. Jednou ze zásadních změn nových 7 tak mělo být zlidštění této ochrany. I tak bylo jedním z mých prvních kroků po instalaci nastavení varování na minimum a upřímně – rozdíl je znatelný, ale mohlo tedy být lépe. Chybí mi třeba volba, aby si systém pamatoval povolení/zakázní i pro příště, takže když třeba pravidelně spouštíte určitý program s administrátorskými právy (volba přístupná hned v kontextovém menu či ve zmíněném nastavení kompatibility), UAC se vás bude ptát pokaždé. A ano, je logické, že aplikace třetí strany by neměla mít možnost libovolně měnit například asociace programů k typům souborů, ale řekne vám tedy systém, proč tohle nejde? Nikoli, bezpečnost nebezpečnost, opět spouštíme s administrátorským oprávněním.
Na druhou stranu, je to jen drobná nepříjemnost, přinejmenším ve srovnání s nastavováním přístupových práv ke složkám a zde by tedy někdo potřeboval opravdu přes nos. Jsem zvyklý na to (a jistě nejen já), že se všemi složkami a soubory na discích podléhajících počítači, se kterým pracuji, mohu libovolně manipulovat, snad vyjma systémových či těch, co náleží výhradně jiným uživatelům. Ne tak v 7. Ty mi prostě oznámí, že nemám práva a musím tak znovu a znovu potvrdit každou úpravu, které se dopustím (tj. zejména přejmenování, přepisování či mazání) a to třeba i u adresáře, který jsem si dodatečně navolil coby úložiště dokumentů (tj. používám stejnou složku co v XP, ovšem umístěnou mimo Documents and Settings). Následuje tedy proklikávání se ve vlastnostech a zvolení sebe coby vlastníka složky, což kupodivu nemusí být klíč k úspěchu a tak je dobré rovnou nastavit plná přístupová práva. Pro zkušenějšího člověka to není až takový problém (tomu bude vadit, že ačkoli je zkušený, systém s ním jedná jako s naprostým idiotem), ovšem nedovedu si představit, jak s tímto zápasí méně zdatnější uživatelé a zjevně se touhle myšlenkou nezabýval ani nikdo v Redmondu, protože nikde není patrná alespoň snaha o konstruktivní nápovědu, je vám přinejlepším oznámeno, co máte udělat, už ne jak.
Aby však nedošlo k mýlce ještě poznamenávám, že tento problém se týká pouze složek vytvořených před instalací systému (nebo abych byl přesný – v rámci jiného systému), tj. při zavedení na úplně čistý disk vás tohle zápolení patrně nepotká, ovšem jen do doby, než zkusíte připojit svůj externí USB disk…
Takže jak?
Mám z nejnovějších Windows trochu smíšené pocity, na jednu stranu svižný a elegantní systém s mnoha vychytávkami, na tu druhou nemálo nevyužitého potenciálu v oblasti uživatelského rozhraní, které není špatné, ale mohlo být o tolik lepší a především – systém oprávnění je věc užitečná, ale pro drtivou většinu lidí naprosto nezajímavá. Měla by to být ochrana vůči nežádoucímu přepisování systémových souborů, nikoli nástroj nesmyslné buzerace. Chybí mi třeba velmi nějaký Behaviour Control, kde bych mohl kompletně spravovat chování systému od klávesových zkratek po UAC.
Abych jen připomenul upozornění z úvodu, pořád se jedná o testovací verzi a do vydání finální se během následujících několika měsíců určitě leccos změní a věřím tomu, že povětšinou k lepšímu, není tedy na místě vytvářet si přehnaně negativní dojmy. Ostatně Microsoft si toto testování velmi pochvaluje a opravuje jeden nedostatek za druhým, dost možná se tak stále populární XP konečně dočkají svého skutečného nástupce. Jestli si budu někdy v bližší budoucnosti pořizovat nový stroj, o jiném systému už nejspíše ani nezauvažuji.
vrátit se nahoru
9. April 2009
Původně jsem chtěl napsat méně obecný článek, to v reakci na reakce na nedávno oznámené (a posléze ještě odložené) zpoplatnění rádia jedné z nejpopulárnějších sociálních sítí současnosti, last.fm. Abych případné neznalé uvedl do situace, věc se má tak, že rádio (ať už provozované skrze prohlížeč či desktopovou aplikaci) bude nyní k dispozici pouze předplatielům (aka subscribers); přičemž cena by měla být 3 euro měsíčně. Žádné další služby (vč. poslechů ukázek či zveřejněných celých skladeb) by tomuhle zpoplatnění podléhat neměly. Samotná částka je pro jedince spíše symbolická – samozřejmě násobeno počtem uživatelů z toho vzniká slušný zisk, který by měl jít především na rozšíření nabídky autorsky chráněného obsahu (tj. právě ony skladby, co v last.fm rádiu hrají, a že jich není málo) – i tak se vůči zpoplatnění zvedla vcelku velká vlna nevole.
Pominu-li fakt, že je vždycky nepříjemné, když se za něco, co dříve bývalo zadarmo, musí náhle platit, hodně lidí pobuřuje, že se tyto poplatky týkají jen vybraných zemí, resp. netýkají se několika vybraných (konkrétně USA, UK a Německa), což je zdůvodněno tím, že z těchto zemí plynou serveru větší zisky než z ostatních. Na protest vznikla dokonce i uživatelská skupina FREE IS FREE, která v současnosti čítá jen okolo tři a půl tisíce členů, což je při údajných 30ti millionech uživatelů hodně zanedbatelný počet (lze však dost dobře předpokládat, že nesouhlasících lidí bude mnohem více). Last.fm stranou, teď tak trochu podobný případ z poslední doby od nás. Zřejmě nejpopulárnější (a úrovní taky neojodpadovější) český zpravodajský server, Novinky.cz, přišly od března se zcela novým systém diskuse a registrace tak po vás dokonce požaduje i celou adresu (zveřejňuje pak pouze město) a ověření skrze zaslání přístupového kódu poštou (to zní mimochodem v 21. století až bizarně). Uživatelé se opět začali ozývat (a že těch “ukřičenců” na novinkách nepobývalo zrovna málo) a v reakci na nová pravidla pak vznikl náhradní diskusní server Diskuse-novinky.cz s podtitulkem – a pozor, teď se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu – “pomáháme zachovávat svobodu slova”.
Co je to vůbec “svoboda slova” na internetu? Ačkoli osobně velmi negativně vnímám všechny snahy o regulaci veškerého internetového obsahu v rámci boje s počítačovými piráty/terorismem/globálním oteplováním/zkaženou mládeží atp. (zdravím Brusel), je dobré mít na paměti, že v případě soukromého serveru se jedná o zcela rozdílnou situaci. Server není stát, není to země, kde musíte pobývat a jako běžný uživatel se ani nemůžete podílet na jeho vedení. Je to zcela soukromý prostor, který má svá pravidla a je jen a pouze na vlastníkovi, jak se rozhodne je nastavit, přičemž návštěvník má samozřejmě svobodu volby se jim buďto podřít anebo je odmítnout (a server tak nenavštěvovat). Pokud se někdo rozhodně zpřísnit pravidla nebo zpoplatnit určité služby, má na to plné právo; má právo na cokoli (samozřejmě za předpokladu, že to není v rozporu se zákonem) a pojem svoboda slova platí (alespoň prozatím) na internetu právě pro provozovatele a vlastníky stránek a nikoli pro uživatele, kteří jsou tam či jinde pouhými hosty.
Znamená to ale, že by si měli uživatelé nutně nechat líbit vše, co provozovatele napadne? No, dá se říct ano i ne. Jak jsem zmínil výše, pravidla toho či onoho portálu zkrátka jeho návštěvníci musí respektovat, ovšem pokud se k nim neurčitě staví i administrátoři, to už je trochu jiná. Viz opět relativně nedávná kauza fotek kojících matek na Facebooku, které byly – označeny coby závadný materiál – odstraňovány. Tady už opravdu není něco v pořádku, provozovatelé totiž nezakazují takové fotky přímo, pouze ty obscéní, kam tedy rodičky s ratolestmi spadají (více třeba tady). Řekl bych, že v takovém případě je už protest docela na místě (a že se ozvalo mnohem více lidí než v případě rádia last.fm), ale je opět jen na správcích, jak se se situací vypořádají, pravidla by ovšem měla být jasná.
Na závěr nicméně své předchozí tvrzení schválně otočím – vyvstává totiž otázka, zda je důležitější tvůrce nebo konzument, a odpověď je jakákoli jen ne jednoznačná. Pomiňme zmíněnou právní stránku, co když založením sociální sítě nakonec opravdu vzniká nějaký virtuální stát a uživatelé nejsou jen hosty na cizím pozemku, ale jeho občany, co přidávají obsah (a tak zvyšují hodnotu), doporučují jej přátelům (čímž narůstá nejen množství obyvatelstva, ale i určitá prestiž a důležitost) a v neposlední řadě platí “daně” (klikají na reklamy, platí si předplatné za přidané funkce)? Z tohoto úhlu pohledu už jejich úloha nevypadá tak nepodstatná a ačkoli pár nespokojených jedinců stojí administrátorům stěží za pozornost, demonstrující davy o tisícovkách až milionech uživatelů už znamenají vážný problém, který může skončit až hromadným odchodem ke konkurenci a tudíž vážným oslabením dlouho budované pozice serveru.
Nakonec se zdá, že současný moderní komunitní server nemá ani podobu totalní společnosti řízené několika špičkami nahoře ani chaotické skládky všech možných písemných výkalů (jako donedávna ony Novinky), ale určitého kompromisu mezi tím, kdy má tvůrce stále výhradní kontrolu nad webem a jeho směřováním, musí však své kroky velice pečlivě vážit, neb by jej pár nešťastných změn mohlo v kritickém případě stát i celý web. Tady ještě naposledy vzpomeňme Facebook, kde se dokonce uskuteční první virtuální volby (přinejmenším první takového rozsahu) ohledně nových pravidel používání, k jejichž výsledkům bude dle účasti zásadně přihlíženo.
Mně osobně se takovýto kompromis docela zamlouvá (byť jinak je mi Facebook naprosto volný a dokud to nebude nezbytně nutné, account tam zakládat nebudu) a jsem velice zvědavý, zda se i ostatní sítě budou ubírat podobným směrem či nakonec zvítěží jiná cesta, vývoj totiž ani zdaleka nekončí.
vrátit se nahoru
16. December 2008
Pár dní zpět vyšla nová verze CMS WordPress, na kterém běží i midnight a popravdě dojmy z něj mám smíšené. Nejsem programátor, takže kvalitu zdrojových kódů moc nezkoumám ani nehodnotím a co si tedy na WP dlouhodobě pochvaluji, jsou možnosti; při stavbě posledního designu jsem musel dělat jen velmi málo kompromisů (a to spíše z důvodů praktičnosti). Při příchodu verze 2.7 jsem moc dlouho neotálel a jal se updatovat s tím, že těch změn nemůže být tolik. Omyl. Pár funkcí se mírně změnilo, v důsledku čehož se design rozpadl. Uznávám, že tak trochu jsem si za to mohl sám; ony ty mé funkce nebyly zrovna vychytané, ale přeci jen jsem nečekal, že se změní výchozí formát výpisu (a dokonce bez toho aniž by ten původní šel nastavit), tak jsem updatem a laděním strávil neplánovaně možná skoro dvě hodiny.
Pak jsem se konečně pustil do podrobnějšího zkoumání novinky největší – administračního rozhraní. To se mimochodem změnilo jen pár verzí zpět a až na drobnosti se mi velmi zamlouvalo. Ovšem to nové je ve výchozí stavu opravdu strašné. Za nejhorší změnu považuji náhradu přehledného horizontálního menu za vertikální a také barevné sladění, kdy jsou obě dvě varianty dost hnusné. Naštěstí ten první a zásadnější nedostatek vyřešil plugin Ozh’ Admin Drop Down Menu, který menu přemístí zpátky nahoru (a přidá vysouvací submenu). Co se téhle verze týče, je to rozhodně must-have plugin. Popravdě moc nedokážu pochopit, proč se tvůrci rozhodli pro tak drastickou změnu konceptu – ono vertikální menu má i trochu jinou logiku a dost těžko se tak na něj převyká.
Administrace ve WP2.7
Administrace ve WP2.7 s Ozh’ Admin Drop Down Menu
Jinak jsou nové vlastnosti celkem milé; okna si můžete celkem libovolně přemisťovat (i když se to týká víceméně jen dashboardu a editoru příspěvků), přibyl kompletní autoupdate (i když téhle funkci zatím moc nedůvěřuji) a taky doinstalace pluginů přímo skrze správce (dříve bylo třeba soubory manuálně nahrávat na ftp, WP pak zvládal pouze jejich autoupdate). K dispozici je nově také uspořádávání komentářů do vláken, nicméně to zatím implementovat nebudu. V brzké době nicméně plánuji rozšíření o podporu OpenID, poslední dobou stále populárnějšího – podporu již zavedl i Google či Seznam, chystá se třeba Microsoft.
I přestože je nová verze WordPressu vcelku vydařená (tedy až na výchozí rozhraní administrace), a je vidět velký posun k uživatelské přívětivosti a hlavně snadnosti použití (viz zmíněný autoupdate; na každé stránce je také přítomna rychlá nápověda atd.), zůstává systémem spíše pro zkušenější uživatele s alespoň základními znalostmi php/html/css, se kterými se pro smysluplnou správu musí počítat. Stěží tak sice může v popularitě ohrozit Blogger produkující stovky identicky vypadajících blogů, ale o to koneckonců ani nejde. Propracovanost a “složitost” pokročilejších systémů má svou velkou výhodu v maximální přizpůsobivosti a konkrétně WordPress je na tom se stále se zvětšující uživatelskou základnou a množstvím pluginů pořád lépe.
vrátit se nahoru
24. July 2008
Není zrovna objevné prohlášení, že za svůj úspěch vděčí Mozilla Firefox mj. i své rozšířitelnosti. Také už jsem kritizoval, že mnohé, poměrně banální funkce, stále neumí (a občas za ně ani není náhrada), na druhou stranu však nabízí určitá rozšíření, která konkurence nabídnout nemůže (nebo dlouho nemohla). A právě (mj.) některá z takových bych chtěl v tomto článku blíže popsat; rozhodně však nejde o nějaký ultimátní výčet “must-have”.
Na úvod ke vzhledu – ve Windows XP vypadá třetí Firefox nic moc, jiné platformy jsou na tom o mnoho lépe. Stažitelné vzhledy se mi líbí ještě méně, některé nejsou špatné, ale pokaždé jsem narazil na určitý detail, přes který jsem se zkrátka nedokázal přenést a vychozí nic-moc skin byl tedy jedinou možnou volbou. Naštěstí se objevil theme Vista on XP; až člověka zaráží, že po pouhém přebarvení ikon tlačítek a odstranění dělících čar mezi jednolivými toolbary vypadá Firefox o tolik lépe.
Dalším drobným přídavkem je Stop-or-Reload Button. Jak název napovídá, sjednotí tlačítko zastavit a obnovit (šetří místo) jako je tomu například v Opeře (a tuším i v Safari). Zkuste případně i Undo Closed Tabs Button, o jeho funkci se zřejmě není třeba nijak zvlášť rozepisovat. Především však doporučuji Hide Menubar – vrchní menu s nabídkami totiž po většinu času vůbec nepotřebujete a akorát zabírá místo. Tento addon jej schová a v případě potřeby stačí prostě stisknout levý alt a menu se dočasně objeví. Perfektní.
Reklamy osobně neblokuji – vnímám to tak, že autoři webů na ně mají nezpochybnitelné právo (ačkoli na některých stránkách jimi rozhodně nešetří), avšak co nesnáším, jsou flashové reklamy. Flash je vskutku formát přinejmenším kontroverzní; opravdu by bylo potřeba uzavřít nějakou formu dohody o etice tohoto typu reklam, protože jsou v převážné většíně případů nesmírně vlezlé (aktivace po najetí, zvuky) či snad dokonce znemožňují užívání stránky bez toho, abyste kliknuli na nějaký malý křížek vpravo nahoře a ohromnou pestrobarevnou obludu tak poslali pryč. Naštěstí existuje Flashblock, který si s Flashem docela dobře poradí.
Teď už k praktičtějším věcem. Web Developer toolbar a Firebug není třeba představovat. Právě kombinace těchto dvou přídavků pod jedinou střechou měla za následek tak velkou oblibu Firefoxu u tvůrců webových stránek. Opera 9.5 uvedla Dragonfly a připravovaný Internet Explorer 8 má přinést také nějaké vývojové nástroje, ovšem do jaké míry se jim bude v budoucnu dařit konkurovat těmto doplňkům FF, lze zatím sotva odhadnout. Zatím se však pravděpodobně jedná o to nejlepší, co je v tomto směru k dispozici.
A na závěr jedna specialita – Cooliris (dříve PicLens). Cooliris není klasickým addonem, jednak proto, že je k dispozici i pro některé jiné prohlížeče a především kvůli svému pojetí. Do Firefoxu samotného v podstatě téměř nezasáhne, pouze přidá tlačítko, ale jinak se jedná spíše o komplexní aplikaci (v jiné aplikaci). Zbarvení buttonu pak indikuje, zda aktuální stránka Cooliris podporuje. A k čemu tedy slouží? Jednoduše řečeno, jedná se o prohlížeč multimediálního obsahu internetu. Pokud je tedy podpora přítomna (nechybí třeba Google Image Search, Flickr, deviantART a dokonce ani YouTube), můžete takovýto obsah prohlížet v mnohem příjemnějším prostředí, než obvykle daná stránka nabízí (v případě deviantART to však žel neplatí).
Na první pohled se jedná o pouhou srandičku, rozhraní je ovšem nejen efektní, ale i efektivní; tak například při hledání obrázků pomocí Google se všechny výsledky zobrazí “najednou” – jejich náhledy se umístí do vodorovného pruhu a při scrollování se průběžně načítají. Při zaměření na určitý obrázek se pak náhled promění v originál (rychlost samozřejmě závisí na rychlosti vašeho připojení; Cooliris pak používá cache prohlížeče). Vypadá to skvěle, používá se to skvěle. K dispozici je i integrované vyhledávání, takže například při prohlížení videí na YouTube se vůbec nemusíte do prohlížeče vracet (addon mimochodem nabízí vlastní metodu minimalizace, s tou windowsovskou se moc dobře nesnáší). Pár chybějících funkcí si vyloženě říká o implementaci, ale ani to, co je dosud k dispozici, není špatné a pokud některý z podporovaných webů prohlížíte často, stojí Cooliris přinejmenším za vyzkoušení.
No, a to je asi tak vše. Určitě existuje ještě mnoho dalších rozšíření, která by si zasloužila pozornost. Myslím ale, že nemá moc cenu psát například o Tab Mix Plus (bez kterého se navíc osobně obejdu). A k tomu trávím osobně svůj čas raději jinak, než prolézáním Mozilla Addons. Je to přeci jen prohlížeč. (Ale dobrý.)
vrátit se nahoru
5. July 2008
Před časem jsem zde publikoval článek, ve kterém jsem zrovna neskrýval svou skepsi ke kvalitám chystané verze (9.5) prohlížeče Opera. Přesto jsem doufal, že se vše nakonec k dobrému obrátí. Když pak o něco později vyšel build s novým skinem, všichni najednou začali papouškovat, že velkou novinkou je intuitivnější rozhraní, což byla mimochodem pěkná blbost, protože – co se uspořádání týče – doznalo jen minimálních změn. Nový vzhled je vcelku pěkný, ovšem výchozí interface je stejně mizerný jako v předchozích verzích. Tak například ikony na adresovém panelu hned zleva. Hádám, že tak 70% uživatelů Opery tlačítka s dvojitou šipkou vůbec nevyužívá, přesto je tam tvůrci stále cpou, ale že by do výchozího nastavení přidali klasické šipky zpět/vpřed s nabídkou historie (jaké jsou běžně v jiných – mnohem rozšířenějších – prohlížečích), to ne.
Přejdu ale k mnohem závažnějšímu problému a tím je přepsané zobrazovací jádro. Domníval jsem se, že by jej při troše štěstí mohli vývojáři do plánovaného termínu vydání stihnout vyladit, místo toho však udělali naprosto opačnou věc. V jakési křečovité snaze předběhnout třetí Firefox vyšla znenadání o několik měsíců dříve Release Candidate (tedy téměř hotová verze) a než mohli testeři stihnout pořádně zareagovat, byla venku verze finální. A samozřejmě to byla katastrofa. Někteří příznivci se sice snažili obhajovat funkční a zobrazovací nedostatky tím, že problémy jsou na straně tvůrců webových stránek, vývojáři však ihned zahájili práce na verzi 9.51 – která měla přinést řadu oprav největších chyb – čímž mj. potvrdili, na čí straně vlastně tyto chyby jsou. Jen pro zajímavost měla oprava hned tři RC vydání, než se ji podařilo vyladit a ani teď nezůstává Opera bez chyb (z nichž mnohé mohou být známy už měsíce…). A mimochodem, i pokud jsou některé chyby zaviněny tvůrci samotných stránek, je přeci v zájmu vývojářů udělat Operu pohodlnou pro uživatele (schopnost korekce je plusem, na což tvůrci jiných prohlížečů přišli už dávno). Ale taková ona zatím rozhodně není.
Ačkoli jsem to tedy původně vůbec neplánoval, přešel jsem po několika letech opět na Mozilla Firefox. Sice mám několik výhrad, ale jinak jsem s třetí verzí nadmíru spokojen a především nemusím trpět žádná funkční omezení, ba dokonce už jsem si našel několik vychytávek, kvůli kterým tento prohlížeč jen tak neopustím. FF3 měl zpočátku velký problém, že po jeho vydání byla spousta důležitých rozšíření pro novou verzi nedostupná, to už ale (skoro) neplatí. Trochu sice naštve, kolik jich musíte doinstalovat, abyste přidali některé funkce, které jsou v Opeře samozřejmostí, jakmile ale máte tuto fázi za sebou, je používání Firefoxu téměř bez problémů. A takový by webový prohlížeč měl být.
vrátit se nahoru
30. June 2008
O regulaci obsahu internetu, kontrole datových přenosů uživatelů a podobných legráckách se píše měsíc od měsíce více; tak třeba na Lupě tvoří články a zprávy věnující se této tématice v poslední době snad až 30% obsahu (a možná i více). Doposud se přitom téměř vždy jednalo pouze o různé konference, úvahy, návrhy zákonů v některých zemích EU a podobně. V souvislosti s tímto rozhodně doporučuji přečíst článek Francie chce odpojovat uživatele porušující autorská práva na zmíněném serveru.
Francie je nicméně pořád ještě daleko, tahle nová “služba” Vodafone už ovšem určitě osloví i některé české občany. Asi nemá cenu komentovat imbecilitu komentáře autora článku o “chvályhodném počinu” a rovnou přejdu k samotné cenzuře. Z tendencí všech současných snah ochránit uživatele internetu před “závadným” obsahem se až zdá, že ony instituce či společnosti považují člověka za naprostého blbečka, který příjme vše, co si na internetu přečte (ano, tohle možná platí o mnohých divácích televizních zpravodajství, uživatelé internetu jsou však v tomto o trochu dále). Zřejmě mají za to, že při návštěvě stránky propagující potlačování lidských práv a svobod hrozí člověku nebezpečí, kdy by se mohl takovýmito zkaženými myšlenkami sám nakazit a jeho demokratická duše by byla navždy zatracena… A tak Vodafone prozřetelně zasáhne, stránku zablokuje a omezí vaši svobodu v zájmu zachování duchovní čistoty.
Druhým zapovězeným materiálem je dětská pornografie. Ano, provozovatel takových stránek by měl být ze zjevných důvodů vyšetřován policií, nabízí se ovšem stejná otázka jako v případě “potlačování lidských práv” – proč by měl zasahovat provider? Pokud je mi známo, tak prohlížení stránek s JAKÝMKOLI obsahem není zakázáno (tedy rozhodně by nemělo být) a to bez ohledu na to, zda zákony porušuje jejich autor. O tom, že by se k takovému obsahu mohly dostat děti, se nechci moc rozepisovat, stále si totiž naivně myslím, že potomstvo by měli vychovávat rodiče či opatrovníci a nikoli stát, Evropská unie, natožpak mobilní operátor.
Těžko odhadnout, jakou dohru nakonec tento krok Vodafone bude mít. Buď vše vyšumí do ztracena (tj. někteří uvědomělí zákazníci přejdou ke konkurenci a podle jejich počtu nakonec společnost tuto vychytávku zachová či zruší) anebo se dočkáme nějaké žaloby a případ půjde k soudu. Bizarní je pak varianta, že se touto službou inspiruje konkurence a jednotliví poskytovatelé připojení se tak budou v nabídkách předhánět v počtu blokovaných “závadných” stránek či aktivních bezpečnostích filtrů a blacklistů. Ale ne, takhle daleko to určitě nedojde.
vrátit se nahoru
18. June 2008
Logo. Grafický znak, který většina lidí nijak zvlášť nevnímá, přesto je pro daný produkt/firmu, kterou zastupuje, nesmírně důležitý. Upoutá pozornost více než obyčejný text, může pro nás představovat záruku jisté kvality či nekvality. Samotné logo se nám pak může líbit nezávisle na tom, případně k němu přistupujeme neutrálně a vnímáme skrze něj pouze samotnou společnost. Následují příklady známých značek z oblasti výpočetní techniky:
Některé uvedné společnosti máte třeba v oblibě, jiné nesnášíte. Podobně tedy můžete vnímat samotná loga, ale snad žádnému z nich nelze upřít jistou míru profesionality – zkrátka slouží svému reprezentačnímu účelu. A jako protipříklad teď uvedu jedno nesmírně hnusné:
Tedy, nic proti Linuxu samotnému (ačkoli s jistou mírou uctívání jakožto jediného operačního systému jsem se již osobně setkal), ale tenhle tučňák je zatraceně odporný! Až neskutečně iritující. To se vážně komunita kolem Linuxu nevzmohla na něco lepšího? Profesionálnějšího, citově méně zabarveného? Úplně nejhorší pak je, že tohle logo mají občas některé internetové časopisy ve zvyku za každou cenu cpát do tématicky laděných článků a to tak, že jej vidíte už z hlavní stránky. Kam se podíváte, tam se na vás ksichtí tenhle s prominutím neobyčejně zasraně protivný tučňák. Mám zvířáta rád, ale pokud by takovýto tvor skutečně žil, začal bych nejspíše uvažovat o nějaké speciální lovecké licenci pro hubení psychologicky závadných druhů.
vrátit se nahoru
6. June 2008
I navzdory mnohým ohlasům skepticky reagujícím na možné datum vydání nových Windows (kódově označované jako Windows Seven), Microsoft termín stále drží někde u přelomu 2009/2010, datu vzdáleném asi rok a půl.
A s blížícím se termínem vydání se pomalu skládá náčrtek toho, jak budou nové Windows (dále W7) vypadat, tedy hlavně po funkční stránce. V první řadě bych se ovšem rád nejprve zaměřil na jejich předchůdce, tedy Windows Vista. I přes prohlášení o úspěšných prodejích zůstává totiž faktem, že ačkoli jde o druhý nejpoužívanější systém, za staršími Windows XP zaostávají (podle různých měření několikanásobně) více, než by si Microsoft přál.
Téměř každá zprávička zmiňuje, že ani XP to neměly svého času snadné a začaly se masově prosazovat až pár let po vydání – tedy existuje reálná šance, že to samé potká Visty, je tu ale jeden opomíjený a přesto zásadní rozdíl. Co se týče poměru kvalita/oblíbenost, neměly XP přechůdce. Na jedné straně rozšířená řada 9x, jejíž technologická (ne)kvalita měla za následek vznik tolik oblíbeného tvrzení o nestabilitě systému (které přežilo až do dnešních dní), na straně druhé série NT, kdy ačkoli byl Windows 2000 hodně kvalitní systém, scházelo mu ještě pár “drobných” úprav a vylepšení, aby si jej oblíbili i běžní uživatelé. Dál už tu pohádku určitě znáte – přišla Windows XP, spojila přívětivost a stabilitu a máme je rádi dodnes.
Je logické, že nové technologie potřebují nový software (nebo naopak?) a přechod na 64bitovou platformu je tedy nevyhnutelný (např. omezení velikosti RAM). Dá se i pochopit, proč je DirectX 10 dostupný pouze ve Vistách, vtipné jsou ty kličky – hry pro Windows DX10 only, konzole Xbox však umí “pouze” DX v9 a hra na ni vyjde taktéž (a dalo by se spekulovat, proč je Alan Wake coby nejznámější titul tohoto typu tolik odkládaný, ale to není předmětem článku). V nabídce Windows Vista figuruje i sada nových nástrojů a vylepšení. A nesmím samozřejmě zapomenout na pěkné rozhraní Aero. Podtrženo sečteno, určitě nikdo nezpochybňuje, že mezi XP a Vistami JE podstatný rozdíl.
Nicméně, když se na problém podíváte z uživatelského hlediska, kolik lidí Visty skutečně potřebuje? Již jsem zmínil, že na popularitě XP se velkou mírou podepsala absence “duchovního” předchůdce. Dnes, téměř 7 let po vydání, se jedná o sice zastaralý, nicméně stále dobře funkční systém; největší chyby již byly dávno odstraněny, nabízí vysokou kompatibilitu s různě starým software (drivery nevyjímaje). Mnohé starší hry může být problém na Vistách rozběhnout, hráči novinek toužící po co nejlepší grafice také nemusí přecházet pouze kvůli DX10 (vzpomeňme slavný případ Crysis). Člověk, co takový systém používá, zkrátka hned tak upgradovat nebude a rozšíření Vista je tak závislé především na nákupech nové generace počítačů. To je pouze otázka času a já se konečně dostávám k hlavnímu bodu článku – pokud MS skutečně dodrží termín, jaký mohou mít Windows Seven úspěch? Anebo lepší otázka: Co zásadního mohou (a musí) W7 přinést? Odpovědí by jistě našel každý dost, skvělá by byla třeba záruka skutečné zpětné kompatibility se starším sw, například prostřednictvím schopného virtuálního PC s předinstalovanými WXP (to by byla fakticky bomba, ale nejspíše se ničeho takového nedočkáme).
V tuto chvíli Microsoft podrobnější informace o novinkách tají. Lze pak jen doufat, že prezentovaná novinka dotykového (resp. multi-dotykového, je to, pravda, celkem rozdíl) ovládání je pouze “cool” ukázka pro veřejnost. Pominu-li detaily, jako třeba kolik uživatelů by takové zařízení skutečně chtělo a koupilo si jej, přijde mi takováto inovace zbytečná a za současných podmínek, kdy máme vysoce komfortní klávesnice a myši, až zpátečnická. Určitě nejsem sám, kdo se po klávesnici orientuje hmatem a nedokážu si moc představit, že bych měl ťukat “naslepo” na nějakou skleněnou desku, nehledě na to, jak taková deska bude po pár měsících používání vypadat. Dost možná se tyto problémy časem vyřeší (a Star Trek obdrží další vizionářský zářez), v této úkazce však nový způsob ovládání působí dost tragicky. Ne, skutečně nepotřebuji fotkama zběsile rotovat. Myš mi připadá jako nepoměrně praktičtější nástroj (který by předváděné úkony zvládl přinejmenším stejně dobře), senzory jsou dnes opravdu kvalitní a její použití stojí minimum fyzické námahy – umíte si vůbec představit, že byste takhle několik hodin mávali rukou ve vzduchu (o vyřvávání příkazů pro hlasové ovládání, které zatím vypadá na hudbu nekonečně vzdálené budoucnosti, nemluvě)?
Nechci, aby byl tento článek pokládán za nějakou tvrdou kritiku Microsoftu. Microsoft dělá chyby, ale dokáže se z nich poučit, takže třeba budou W7 pro celou platformu skutečně zlomovým systémem. Nejsem ani nepřítelem pokroku, jen nechápu ty tendence jít cestou “té největší revoluce”, zvláště teď, když byly současné periferie dovedeny k dosud nedosažené kvalitě a nabízí se jiné (a logičtější) směry, kterými novátorské úsilí směřovat. Proč třeba nikdo neřeší snad jediný větší problém dvojice klávesnice&myš, tedy dlouhé cestování (obvykle právé) ruky z klávesnice k myši a zpět? Já vím, mám obavy, že odpověď zní: “protože to nevypadá a nezní tak fantasticky”.
Vidím to dost skepticky: v době plánovaného vydání W7 bych odhadoval používanost Vista zhruba na dvojnásobné, možná trojnásobné hodnotě dnešního data (ale je to samozřejmě velmi hrubý odhad), XP budou stále velmi populární a na trh se dostane další produkt, jehož vylepšení dokáže v té době využít jen pár procent uživatelů. A tímhle směrem se má vývoj nadále ubírat?
vrátit se nahoru
9. May 2008
Tento týden vyšel konečně prostřednictvím Windows Update i poslední Service Pack (SP3) pro Windows XP v české verzi. Spolu s touto zprávou se také šíří ohlasy, že žádné zásadní změny se nekonají a balíček tak vyjma několika nástrojů obsahuje pouze soubor bezpečnostních záplat.
Je celkem jasné, proč se Microsoft do žádných velkých inovací starého systému nepouštěl a vylepšení kalibru DirectX10 snad mohl očekávat pouze maximálně naivní uživatel, dlouhodobým zájmem MS je samozřejmě prosazení Windows Vista, které na trhu operačních systémů stále zabírají minoritní podíl a ten vzrůstá pouze mírně. Rozhodně mi však Service Pack 3 přijde jako promarněná příležitost. Neobsahuje Internet Explorer 7, Windows Media Player 11 či například Windows Live Mail coby následníka zastaralého Outlook Express 6. Byla by to přitom skvělá příležitost, jak tyto aplikace rozšířit; WMP11 a WLM ostatně spokojeně sám užívám a Internet Explorer 7 nabízí i přes své hodně diskutabilní kvality rozhodně výrazné zlepšení oproti šesté verzi. Jeden komentář se také vyjadřoval k absenci Silverlight, což je microsoftí alternativa k již zastaralému (a zneužitému) Adobe Flash. Vše by samozřejmě mohlo (nebo vzhledem k Evropské komisi spíše muselo) být přítomno pouze ve formě volitelné instalace. Ale nestalo se ani to.
Já si všiml změn dvou. První z nich je zmizení adresového panelu z taskbaru, o kterém se již také mluvilo. Ne, že bych tento panel využíval, ale moc si nedokážu představit ta právní omezení, jejichž je ona absence následkem. Další změnou je pak vypnutí themes třetích stran, původní uxtheme patch nefunguje, a je potřeba sáhnout po nové verzi, kterou nalezente například zde.
Velkou událostí týdne na českém internetu je pak spuštění dlouho připravovaného zpravodajského portálu Novy tn.cz na stejné adrese. K jeho kvalitám se vyjádřila už spousta lidí; za přečtení stojí především příspěvek Patricka Zandla, Vreco se pak zabývá současným trendem videoobsahu obecně a Radek Hulán rovnou publikoval stručný návod, kterak na svém počítači daný portál úplně znepřístupnit.
Osobně mě výsledná podoba tohoto serveru nijak zvlášť nepřekvapuje. Pornografickým bych tedy většinu pochybného obsahu rozhodně nenazval, i když je pravda, že jakékoli varování před “nevhodným materiálem” zcela chybí. Informační kvalitu zpráv komentovat nebudu – jako se obejdu bez novinek či idnes, obejdu se stejně dobře (vlastně ještě lépe) bez tn.cz a kvalitu videí pak už vůbec ne; pominu-li koncept “krátká videa, která řeknou více než slova”, problém pro mě představoval především fakt, že v žádném prohlížeči jsem nebyl schopen pustit byť jediné “informačně bohaté” video.
Ostatně technologická kvalita je dalším terčem kritiky. Poněkud jednodušší blogy od Jyxo, zmíněné nefunkční video, validátor na titulní stránce hlásí úžasných 135 chyb… Co se týče grafiky, ačkoli není špatná, stěží uvěřit, že se jedná o stomiliónový projekt (což ostatně platí i vzhledem k výše zmíněným nedostatkům).
Sotva také někoho zaskočí, že přítomné diskuse představují další koutek pro veškerý uživatelský odpad, který ovládá dovednost prohlížení internetu a psaní na klávesnici. Vypadá to, že Nova stvořila dokonalou internetovou variantu svého televizního vysílání. Zbytečný až sporný obsah, cíleno především na blbce, absolutní neznalost internetového prostředí i technologie a vůbec médium, které ve svých preferencích mohu (jistě nejen já) postrádat.
vrátit se nahoru
22. April 2008
Konečně jsem se dostatečně naštval, odhodlal se nainstalovat stabilní verzi Opery (v tomto čase 9.27) a věnoval několik desítek minut přenosu svých nastavení. Získal jsem stabilní a kvalitní internetový prohlížeč do jakého má už asi tři čtrtě roku Opera 9.5 daleko.
Je nanejvýše jasné, že testovací buildy, alfa i betaverze nejsou obecně doporučovány k běžnému používání. Toto mě ale nedradilo, když jsem první alfaverzi nainstaloval na svůj starý počítač a začal ji používat jako hlavní prohlížeč. Ty některé novinky se mi fakt líbily a i když chyb bylo opravdu hodně, věřil jsem, že jich časem bude ubývat. A věřil jsem stále, když jsem před pár měsíci instaloval tehdy aktuální build na notebook a opět jej ustanovil primárním browserem, ale už mi to začínalo být podezřelé. Nechtělo se mi ale moc do downgradeu, zlom nastal až před pár dny, kdy se na blogu Opera Desktop Teamu objevila zpráva o připravované druhé betaverzi. Došlo mi totiž, že na finální 9.5 si počkám ještě dlouho.
Za těch několik měsíců, co jsem 9.5 používal, jsem nabyl především tohoto dojmu: nic se neděje. Ne snad, že se nedělo vůbec nic, z praktického hlediska jsou na tom ale první a poslední verze snad stejně. Že se až do plné verze budou objevovat různé chyby, se jistě dalo očekávat, to tempo vývoje však ne. Těch novinek nakonec není tak mnoho, spíše se changelogy hemží opravami chyb, kterých je neskutečné množství, více však zaráží, když mnohé zůstávají nevyřešeny už od oné první alfy, a uniká mi tak smysl testovací verze – můžete hlásit chyby jak chcete, ale když i v dalším vydání chyba setrvává, začnete se ptát, na čem to vlastně tvůrci pracují. Není ani neobvyklé, pokud se dříve vyřešená chyba objeví v příští verzi znovu. A podotýkám, že nejde o žádné “profi-prkotiny”, ale praktické záležitosti. Občas program odmítá vyvolat dialog pro stažení souboru, zobrazovací chyby jsou na denním pořádku a přímo strašidelné je blikání (jev v různé míře setrvávající od první alfa verze až dodnes), kdy určitý blok stránky začne bez zjevné příčiny velice rychlým tempem problíkávat do invertovaných barev. Ostatně stačí číst komentáře u každého nového buildu, kdy první komentáře mohou být i nadšené, v zápětí si však začíná řada zkoušejících stěžovat, co všechno stále nefunguje. Vývojáři sice dokola opakují fráze typu “It’s a test version,” zajímalo by mě však, co skutečně testují; jestli svůj projekt anebo výdrž svých uživatelů. Před updatem na nový build se rozhodně vyplatí si nejprve pročíst seznam oprav a hlavně známých chyb a pak opatrně zvážit, jaké funkce obětovat v zájmu oprav jiných a novou verzi tedy nainstalovat nebo si počkat na další.
Opera 9.5 (Windows Native skin)
Jsem velice skeptický ohledně toho, co se nám v létě tohoto roku – což je (prozatím) stanovený termín vydání plné verze – představí. Ne, určitě si nemyslím, že pro veřejnost vydá Opera Desktop Team nějaký polofunkční zmetek, jakým se poslední verze zatím jeví být, spíše dojde k posunu vydání a vývoj tak bude neúměrně dlouhý vzhledem k tomu, co nového Opera 9.5 přinese. Ony ty novinky jsou veskrze příjemného charakteru (za všechny jmenuji možnost synchronizace záložek s účtem na my.opera.com – v případě ztráty dat na vlastním disku tak alespoň nepřijdete o cenné záložky), ale není jich tolik ani se nejedná o nic vyloženě zásadního charakteru. Mozilla Firefox 3 byl taky vyvíjen déle než se očekávalo, nakonec však od první do páte bety urazil skutečně dlouhou cestu a množství změn je opravdu úžasné (v některých testech rychlosti dokonce předehnal právě O9.5).
Asi největší novinkou Opery 9.5 bude nové zobrazovací jádro, které se v zájmu co nejvyšší rychlosti přepisuje a že projde Acid3 testem je taky fajn. Ale ruku na srdce – bude mít praktický význam, že prohlížeč s používaností kmitající kolem 1% zvládá technologie zkoušené A3 testem? Teprve až budou A3 zvládat nové verze těch opravdu významných prohlížečů (při troše štěstí Internet Explorer 9 a Mozilla Firefox 4), bude mít takovýto test smysl, nehledě na to, že ani Acid3 není všechno. Dále třeba podpora APNG formátu je super (představte si mnohem kvalitnější a použitelnější animované gify), ale abych byl upřímný, poprvé jsem se o něm dozvěděl právě při pročítání článku o Opeře ve Wikipedii a seznam aplikací, které jej zvládají, zatím obsahuje skvělé 4 položky (včetně Opery).
Nechci, aby to vyznělo, že mám něco proti vývoji nových technologií, naopak. Jenže podpora moderních technologií, jejichž reálná doba praktického užívání nastane odhadem tak za rok dva, pro mě skutečně nehraje při výběru internetového prohlížeče moc velkou roli. Chci totiž navštěvovat současný internet a ne takový, jaký bude za pár let. Chci lepší interface (ten výchozí totiž v Opeře zůstává téměř beze změn = dost špatný), a alespoň několik skutečně “velkých novinek”. Obecně ale připomíná vývoj přešlapování na místě a dlouhodobě tak působí Opera 9.5 jako hodně nepovedený následovník řady. Snad se to ještě změní, otázkou jen zůstává, za jak dlouho a jestli bude výsledný čas vývoje ekvivalentní těm změnám. A tady mám obavy.
vrátit se nahoru
