July 2009

Důležitá poznámka úvodem – tohle nebude klasická recenze, tak trochu tu totiž zavzpomínám na období pár let zpátky, kdy mi český hip-hop nebyl ještě cizí, poslouchal jsem Beastie Boys a poprvé uslyšel i WWW…

Už tomu jsou neuvěřitelné čtyři roky, co mi spolužák na střední dotáhl hromadu mp3 s především českou hip-hopovou hudbou. A já tomu propadl; Peneři, Indy&Wich, East Side Unia… líbilo se mi to dost a leccos se mi líbí i dodnes, ovšem za opravdu zásadní považuji až poslední zmíněnou položku – několikadílnou kompilaci, kdy jedno vydání obsahovalo (snad přímo končilo) písní “Déšť je voda k převaření” od jakýchsi WWW. A ta byla nad všechny, hlavně po textové stránce mi přišla nebývale zajímavá, nicméně nenašel jsem od nich nic dalšího (tedy vyjma zpěvákově účasti na desce Slowthinking Extáze) a dozvěděl se, že i přes roky existence stále nenahráli snad jedinou opravdovou řadovku. A jak mi ty známé české party přišly svým směřováním k americkému MTV vzoru stále více cizí (bráno s lehkou nadsázkou), Massive Attack či později Tricky pro změnu stále bližší, na český hiphop jsem časem zanevřel a vracel se k těm starým věcem vždy jen dočasně.

Neuniklo mi, že WWW někdy v roce 2007 konečně nahráli regulérní album, Neurobeat, zbystřil jsem však až před pár měsíci, kdy vydali desku další. Obě alba byla velmi dobře hodnocená, pročež jsem se nakonec rozhodl Neurobeat vyzkoušet a zíral jsem; už na první poslech mě to zaujalo a co teprve, jak jsem se do toho časem dostával. Celé nadšení bylo ještě umocněno live session rádia Wave, na které jsem byl přítomen a bylo mi jasné, že tu mám po dlouhé době českého intepreta, který mě opravdu oslovuje.

Pro neznalé je třeba zmínit, že ačkoli z hip-hopu vycházející, WWW znějí naprosto odlišně, než byste asi čekali. Zvuk je nekompromisní a dusný, ovšem pořád představuje pouze kulisu pro to nejdůležitější – texty. Ty jsou nezřídka až abstraktní a prim v nich hrají různé jazykové hříčky; často není napoprvé moc dobře patrné, o čem přesně pojednávají, co je ovšem společné pro všechny, je jejich negativistické vyznění a odraz určitých myšlenek jejich autora, které – jak je posloucháte stále dokola – jsou vám stále zřetelnější. Jako by to všechno nestačilo, tahle hudba je děsně zábavná a naživo se jedná o opravdu silný zážitek (po zmíněné live session jsem nakonec nevynechal ani jejich vystoupení při klubové noci během letošních United Islands a byl jsem z toho nadšený ještě víc). A ačkoli se minový Tanec sekyr líbí méně než Neurobeat, je to pořád velmi dobrá deska.

Že jsem o albu vlastně nic konkrétního nenapsal? I to je možný výklad, nicméně ono je třeba si zkrátka WWW poslechnout, ideálně bez jakýchkoli předsudků či očekávání. Pak snad pochopíte, že jakýkoli pokus o klasickou recenzi prostě nemá smysl.

88888888 (8z10)