19. February 2009
Psát o South Parku v dnešní době, kdy je nabídka seriálů – ať už seriózněji pojatých či odlehčenějších – více než bohatá, se může zdát docela mimo, ale přesto si dle mého tenhle článek South Park zaslouží. Ať už proto, že do dnešní doby v podstatě neexistuje nic podobného s tak vyhraněným stylem či proto, že je v očích mnoha lidí neprávem odsuzován coby pouhá snůška sprostých narážek a vtipů pro zejména buranské publikum. Což vůbec není pravda.
Nejprve je třeba říct, že v době, kdy u nás South Park vysílali v televizi, jsem jej jednak nedokázal zcela ocenit a co především – stopli jej, když se teprve začal rozjíždět (poslední byla tuším 6. série). Od sedmé – osmé série nahoru kvalita opravdu razantně stoupá; děj je mnohem zajímavější a absurdnější, humor vytříbenější. Co se pak toho týče, je pravda, že vulgarismy v něm hrají vcelku zásadní roli, dokonce bych se nezdráhal přítomný humor jako takový označit za prvoplánový – v tom smyslu, že se u podstatného množství vtipů budete smáte nejvíce napoprvé, důležité však je jak se budete smát – a to opravdu vydatně. Občas přichází nejlepší (nebo přesněji řečeno, nejdrsnější) vtip či pointa až na samém konci, nicméně to předcházející rozhodně není jen nudnou vatou, přes kterou se musíte prokousat. Kdybych sám nebyl svědkem, neuvěřil bych, že na opačné straně pak stojí vtipy nemálo inspirované Monty Pythonem. Tím nemám namysli nějaké kompletní skeče, ale tu a ta vyskytnuvší se až neuvěřitelné seky, kdy je něco třeba tak nehorázně pitomé, až u toho člověk jen bezmocně chytá křeče (Crab people, Butt Out).
Jedním z nejlepších rysů seriálů je, že se pouští totálně do všeho, a tak dostává v jediném díle kapky demokracie, PETA i Puff Daddy zároveň. A funguje to. Slavné osobnosti jsou samozřejmě vděčným terčem spousty (animovaných) seriálů v čele se Simpsonovými a Futuramou, nicméně narozdíl od zmíněných je tu drtivá většina z nich zobrazena v maximálně zesměšňujícím světle, coby závisláci sající potracené lidské plody (Christopher Reeve), perverzní maniaci (Mel Gibson) či prostě tak jak jsou (Paris Hilton). Zvláštní, ale kupodivu v tom ani nevidím moc záměrné satiry (což by mohl být další pythonovský rys) – mám za to, že humor je pro dvojici Parker & Stone nejdůležitější a pokud je něco vtipné, tak to tam zkrátka bude, a to bez ohledu na to, kolik lidí v té scéně zemře (a že jsou mnohé scény vskutku brutální), kolik menšin, náboženství či subkultur urazí a tak dál. A právě v tomhle směru zůstává South Park dosud nepřekonán, a asi tak ještě dlouho zůstane.
Třešničkou na dortu je pak fakt, že je tenhle kultovní seriál zcela zadarmo. Na oficiálních stránkách jsou k dispozici všechny dosud odvysílané série (v současné době jich je 12, přičemž třináctá je na spadnutí) ve velmi slušné kvalitě použitelné i pro fullscreen. Po poslední updatu stránky navíc bez reklam, které se však zřejmě opět objeví, ale dá se to přežít (zpravidla nemají víc jak 30 sekund). Nejsou zde sice žádné titulky, ale kupodivu mi South Park nepřišel jazykově nijak zvlášť náročný (výjimku tvoří postavy jako Eric Cartman, kterému je občas skutečně blbě rozumnět, a to dokonce hůř než Kennymu). Obtížnější spíše může být naladit se daný druh humoru, ale jakmile se vám dostane do krve, jen tak se nevstřebá.
Napsat komentář