November 2008

Klasický jazz či jeho odnože mě nikdy až tolik neoslovovaly, ale jak jsem napsal v posledním Poslouchám, jazz střihnutý elektronikou (či elektroniku jazzem) můžu, alespoň v podání Apollo 440 či právě Xploding Plastix. Co naplat, Amateur Girlfriends Go Proskirt Agents je prostě skvělá věc, a právě proto mě mrzí ten postupný odklon kapely od jazzu. Předposlední desku, The Donca Matic Singalongs (2003) jsem vstřebal taktéž teprve nedávno.

Pokud existuje něco jako zvuková a hudební abstrakce, tak přesně tohle je destinace, kam Xploding Plastix neomylně spějí. Mám za to, že převážná většina lidí tuhle hudbu prostě nepochopí. Amateur Girlfriends Go Proskirt Agents bylo ještě stále rozumně přístupné album, nicméně už úvodní skladba Donca Matic z následující desky může pro mnohé představovat nesourodou zvukovou koláž elektronických smyček postrádající hlavu i patu. A přesto, já již při prvním poslechu nabyl silného dojmu, že právě takhle zní moderní elektronická romantika. Jenže pak bác, přes The Cave In Proper, ačkoli je to takové milé retro (“kluci rádi staré videohry”), jsem se dlouho nedokázal přenést a následující tracky na tom nebyly jinak.

Dal jsem tomu “poslední šanci”, přišel náhlý zlom a já si postupně obě desky velice oblíbil. Dokonce mám pocit, že nová Treated Timber Resists Rot je ještě o malinko lepší než The Donca Matic Singalongs, jen to chce skutečně dost naposlouchat a ono to začne fungovat. Když se tím trpělivě prokoušete, zjistíte, že má Treated Timber opravdu mimořádný záběr. K jazzu má sice již skutečně daleko, nabízí však svěží a pestrou porci elektroniky. Opravdu každá skladba má své unikátní vyznění. Errata je jako pohodová vlna, jen se zaposlouchat a nechat unášet, The Cost Of Resistance je čirá energie, následují dekadentní Joyous Insolence, bláznivý a zmatený The Full Graft, decentní Buldozer Butterfly vystřídá vzápětí velkolepé Austere Faultlines či zlověstná Band of Miscreants.

Směr, kterým se tihle Norové ubírají, se mi velice zamlouvá. A přestože zde narozdíl od předchozích nahrávek nezazní jediný (přinejmenším rozpoznatelný) vokál, má elektronický zvuk svou identitu, a funguje tak jako nosič nálady i určitého sdělení. Výborné.

88888888 (8z10)

Xploding Plastix (oficiální stránky)

Na některé věci se nedá zapomenout. Své první setkání s Monty Pythonem si pamatuji docela dobře. Ještě coby relativně malý capart (mohlo mi být tak 12-14 let) jsem navštívil obývací pokoj, kde se otec bavil u sledování nějakého filmu nahraného z ČT2 na video a mám tedy za to, že tato událost patřila mezi ty, které zásadně ovlivnily můj další vývin.

Co jsem pochytil, film se odehrával ve starověku, byli tam Římané a Židé a autoři si tedy rozhodně nebrali žádné servítky. Samozřejmě jsem v takovém věku prostě nemohl pochopit úplně všechny vtipy či narážky, ale už tehdy jsem se výborně bavil a zůstal u něj trčet až do konce a to navzdory faktu, že byl v původním znění a titulkován (divné, vážně jsem s tím neměl nejmenší problém). Kam až mi paměť sahá, tak svůj první záchvat smíchu jsem si prodělal u scény s Pilátem, která již patří mezi naprosto legendární.

Abych trochu zasvětil ty, co snad Monty Pythonův Život Briana (Life of Brian, 1979) dosud neviděli (čti – postižené), snímek vypráví příběh židovského chlapce Brian Cohena, který se proti veškerým svým očekáváním i vůli stane Mesiášem, vyvoleným svého lidu, spasitelem konajícím zázraky. Do středu všeho dění jej přitom neuvrhnou vlastní božské schopnosti (jelikož ani žádné nemá), nýbrž souhra několika něšťastných okolností; Římané postrádají smysl pro humor a po většinu času i jakoukoli autoritu, odboj je naprosto neschopný a navíc je zde děsivá pravda o skutečném původu Brianova nosu. Stačí pak jediný proslov, aby se Brian postavil do čela svého lidu a tím pevně určil svůj osud.

To, co z Života Briana činí výjimečný film a snad nejlepší komedii, jakou jsem kdy viděl, je samotný Monty Python – esence kvalitního a nadčasového humoru a především – Pythoni samotní. Herecké výkony mají mimořádnou úroveň, dle mého i znatelně vyšší než v předchozím filmu Monty Python a Svatý Grál (Monty Python and the Holy Grail, 1975) a “věrohodnost” si film uchovává i přesto, že všichni členové skupiny hrají (jako obvykle) více charakterů. Středem pozornosti je samozřejmě Brian samotný, který byl patrně pro svého představitele, již téměř dvacet let zesnulého Grahama Chapmana, životní úlohou. Král Artuš se s Brianem může měřit jen stěží, ostatně v době natáčení Svatého grálu Chapman stále ještě propadal alkoholu, což se prý při natáčení znatelně projevilo. Já osobně si z celé skupiny zřejmě nejvíce oblíbil Cleese, zde vystupujícím především jako římský centurion a Reg, vůdce teroristické organizace LFJ (Lidová fronta Judeje; pozor, neplést s Judejskou lidovou frontou!). Asi nejširší záběr má Michael Palin – zmiňovaný Pilát, důstojník přidělující kříže, zarostlý vězeň připoutaný na stěně, to všechno jsou opravdu báječné postavy a už pouhé jejich zjevení ve scéně slibuje něco speciálního.

Život Briana patří mezi ty filmy, které musíte vidět, a čím vícekrát, tím lépe. Důkazem jeho síly je i to, jak vás dokáže vytrhnou ze sebehorší nálady a zanechat vás v menších či větších záchvatech smíchu po celou dobu sledování. Zkrátka ukázkový příklad povinného filmového vzdělání.

A mimoto – ve kterém jiném filmu uvidíte spasitele, kterak posílá své následovníky do prdele? Schválně…

Life of Brian (IMDb.com)
Pythonline (oficiální stránky Monty Python)