June 2008

O regulaci obsahu internetu, kontrole datových přenosů uživatelů a podobných legráckách se píše měsíc od měsíce více; tak třeba na Lupě tvoří články a zprávy věnující se této tématice v poslední době snad až 30% obsahu (a možná i více). Doposud se přitom téměř vždy jednalo pouze o různé konference, úvahy, návrhy zákonů v některých zemích EU a podobně. V souvislosti s tímto rozhodně doporučuji přečíst článek Francie chce odpojovat uživatele porušující autorská práva na zmíněném serveru.

Francie je nicméně pořád ještě daleko, tahle nová “služba” Vodafone už ovšem určitě osloví i některé české občany. Asi nemá cenu komentovat imbecilitu komentáře autora článku o “chvályhodném počinu” a rovnou přejdu k samotné cenzuře. Z tendencí všech současných snah ochránit uživatele internetu před “závadným” obsahem se až zdá, že ony instituce či společnosti považují člověka za naprostého blbečka, který příjme vše, co si na internetu přečte (ano, tohle možná platí o mnohých divácích televizních zpravodajství, uživatelé internetu jsou však v tomto o trochu dále). Zřejmě mají za to, že při návštěvě stránky propagující potlačování lidských práv a svobod hrozí člověku nebezpečí, kdy by se mohl takovýmito zkaženými myšlenkami sám nakazit a jeho demokratická duše by byla navždy zatracena… A tak Vodafone prozřetelně zasáhne, stránku zablokuje a omezí vaši svobodu v zájmu zachování duchovní čistoty.

Druhým zapovězeným materiálem je dětská pornografie. Ano, provozovatel takových stránek by měl být ze zjevných důvodů vyšetřován policií, nabízí se ovšem stejná otázka jako v případě “potlačování lidských práv” – proč by měl zasahovat provider? Pokud je mi známo, tak prohlížení stránek s JAKÝMKOLI obsahem není zakázáno (tedy rozhodně by nemělo být) a to bez ohledu na to, zda zákony porušuje jejich autor. O tom, že by se k takovému obsahu mohly dostat děti, se nechci moc rozepisovat, stále si totiž naivně myslím, že potomstvo by měli vychovávat rodiče či opatrovníci a nikoli stát, Evropská unie, natožpak mobilní operátor.

Těžko odhadnout, jakou dohru nakonec tento krok Vodafone bude mít. Buď vše vyšumí do ztracena (tj. někteří uvědomělí zákazníci přejdou ke konkurenci a podle jejich počtu nakonec společnost tuto vychytávku zachová či zruší) anebo se dočkáme nějaké žaloby a případ půjde k soudu. Bizarní je pak varianta, že se touto službou inspiruje konkurence a jednotliví poskytovatelé připojení se tak budou v nabídkách předhánět v počtu blokovaných “závadných” stránek či aktivních bezpečnostích filtrů a blacklistů. Ale ne, takhle daleko to určitě nedojde.

Pokud bych měl nejnovější desku francouzské jednočlenné kapely M83 popsat jen velmi stručně, nejpatřičnější reakcí by bylo prohlášení, že novinka pokračuje tam, kde Before the Dawn Heals Us (2005) skončila. Vůbec tím nechci naznačit, že je tahle deska stejná, a to i navzdory přítomnosti několika styčných ploch.

Stejně jako Before… – a možná ještě více, jak ostatně evokuje název – zní Saturdays = Youth poměrně dost “teenage”, v celkovém pojetí desky je to zvláště zpočátku výrazně slyšet. Normálně mi taková hudba vůbec nic neříká, ale “teenage elektronika” v podání M83 se poslouchat dá a to příjemně, čehož jsou důkazem obě zmíněné řadovky. Další příjemný prvek představuje určitá pestrost, která však nemá za následek nesoudružnost celku a jednotlivé, vzájemně dost odlišné, skladby na sebe plynule navazují. Jen trochu škoda, že tu není více podobných záležitostí typu úvodní You, Appearing (dle mého názoru nejvydařenější píseň celé desky), kdy elektronika na začátku tvoří pouhé kulisy, zatímco v popředí zaznívá piano a vokály, aby pak při konci skladba za účasti všech tří složek až monumentálně vygradovala, nádhera. Ani dál to však není špatné. Písně Kim & Jessie a Graveyard Girl jsou svým způsobem duchovními nástupci Don’t Save Us from the Flames z Before… a právě ony nejvíce nesou ten “odkaz mládí”. Naopak Couleurs je dalším zajímavým elektronickým experimentem přecházejícím z poměrně barvitého úvodu k rychlému opakování téměř neměnné melodie, aby ke konci píseň své tempo opět zvolnila.

Jenže, když jsem mluvil o styčných plochách, měl jsem namysli i zápory. Takže na této desce jsem si taktéž našel jednu skladbu, jejíž zvuk mi nezní dvakrát líbivě. Jako by ji sem A. Gonzalez podstrčil schválně; protivná hip-hopová melodie (tedy nic proti hip-hopu jako takovému) celkem úspěšně zničí dosud skvělou atmosféru desky. Jedná se, pravda, jen o úvod (ne, rap zde naštěstí nezazní), ale stejně mě dovede pokaždé nepříjemně překvapit a celé album by bez ní vyznělo mnohem lépe. Nic podobného se už naštěstí neopakuje a tak následují další vydařené skladby, ať už rychlejšího (Highway of Endless Dreams) či pomalejšího tempa (Too Late). Druhé velké negativum spočívá v ukončení desky. Nemám nic proti delším závěrům, ale ty, které jsem mohl slyšet ať už na Before… či ještě starší Dead Cities, Red Seas & Lost Ghosts byly přímo nesnesitelně roztahané a nejspíše si na nich M83 zakládá, protože stejná situace se opakuje i zde. Poměrně slabé a nevýrazné téma se v neměné podobě opakuje několik dlouhých minut a přitom se často právě závěr velkou měrou podepisuje na dojmu z celé desky.

Celkově vzato je však Saturdays = Youth nadprůměrně kvalitní počin. Ta dvě slabá místa sice zamrzí o to víc, že by se jim dalo bez problémů vyhnout, pozitivní pohled však naštěstí zůstává. Příznivce M83 nová deska nezklame a navíc má zcela jistě i na to, získat si další.

7777777 (7z10)

M83 (oficiální stránky)

Logo. Grafický znak, který většina lidí nijak zvlášť nevnímá, přesto je pro daný produkt/firmu, kterou zastupuje, nesmírně důležitý. Upoutá pozornost více než obyčejný text, může pro nás představovat záruku jisté kvality či nekvality. Samotné logo se nám pak může líbit nezávisle na tom, případně k němu přistupujeme neutrálně a vnímáme skrze něj pouze samotnou společnost. Následují příklady známých značek z oblasti výpočetní techniky:

Některé uvedné společnosti máte třeba v oblibě, jiné nesnášíte. Podobně tedy můžete vnímat samotná loga, ale snad žádnému z nich nelze upřít jistou míru profesionality – zkrátka slouží svému reprezentačnímu účelu. A jako protipříklad teď uvedu jedno nesmírně hnusné:

Tedy, nic proti Linuxu samotnému (ačkoli s jistou mírou uctívání jakožto jediného operačního systému jsem se již osobně setkal), ale tenhle tučňák je zatraceně odporný! Až neskutečně iritující. To se vážně komunita kolem Linuxu nevzmohla na něco lepšího? Profesionálnějšího, citově méně zabarveného? Úplně nejhorší pak je, že tohle logo mají občas některé internetové časopisy ve zvyku za každou cenu cpát do tématicky laděných článků a to tak, že jej vidíte už z hlavní stránky. Kam se podíváte, tam se na vás ksichtí tenhle s prominutím neobyčejně zasraně protivný tučňák. Mám zvířáta rád, ale pokud by takovýto tvor skutečně žil, začal bych nejspíše uvažovat o nějaké speciální lovecké licenci pro hubení psychologicky závadných druhů.

I navzdory mnohým ohlasům skepticky reagujícím na možné datum vydání nových Windows (kódově označované jako Windows Seven), Microsoft termín stále drží někde u přelomu 2009/2010, datu vzdáleném asi rok a půl.

A s blížícím se termínem vydání se pomalu skládá náčrtek toho, jak budou nové Windows (dále W7) vypadat, tedy hlavně po funkční stránce. V první řadě bych se ovšem rád nejprve zaměřil na jejich předchůdce, tedy Windows Vista. I přes prohlášení o úspěšných prodejích zůstává totiž faktem, že ačkoli jde o druhý nejpoužívanější systém, za staršími Windows XP zaostávají (podle různých měření několikanásobně) více, než by si Microsoft přál.

Téměř každá zprávička zmiňuje, že ani XP to neměly svého času snadné a začaly se masově prosazovat až pár let po vydání – tedy existuje reálná šance, že to samé potká Visty, je tu ale jeden opomíjený a přesto zásadní rozdíl. Co se týče poměru kvalita/oblíbenost, neměly XP přechůdce. Na jedné straně rozšířená řada 9x, jejíž technologická (ne)kvalita měla za následek vznik tolik oblíbeného tvrzení o nestabilitě systému (které přežilo až do dnešních dní), na straně druhé série NT, kdy ačkoli byl Windows 2000 hodně kvalitní systém, scházelo mu ještě pár “drobných” úprav a vylepšení, aby si jej oblíbili i běžní uživatelé. Dál už tu pohádku určitě znáte – přišla Windows XP, spojila přívětivost a stabilitu a máme je rádi dodnes.

Je logické, že nové technologie potřebují nový software (nebo naopak?) a přechod na 64bitovou platformu je tedy nevyhnutelný (např. omezení velikosti RAM). Dá se i pochopit, proč je DirectX 10 dostupný pouze ve Vistách, vtipné jsou ty kličky – hry pro Windows DX10 only, konzole Xbox však umí “pouze” DX v9 a hra na ni vyjde taktéž (a dalo by se spekulovat, proč je Alan Wake coby nejznámější titul tohoto typu tolik odkládaný, ale to není předmětem článku). V nabídce Windows Vista figuruje i sada nových nástrojů a vylepšení. A nesmím samozřejmě zapomenout na pěkné rozhraní Aero. Podtrženo sečteno, určitě nikdo nezpochybňuje, že mezi XP a Vistami JE podstatný rozdíl.

Nicméně, když se na problém podíváte z uživatelského hlediska, kolik lidí Visty skutečně potřebuje? Již jsem zmínil, že na popularitě XP se velkou mírou podepsala absence “duchovního” předchůdce. Dnes, téměř 7 let po vydání, se jedná o sice zastaralý, nicméně stále dobře funkční systém; největší chyby již byly dávno odstraněny, nabízí vysokou kompatibilitu s různě starým software (drivery nevyjímaje). Mnohé starší hry může být problém na Vistách rozběhnout, hráči novinek toužící po co nejlepší grafice také nemusí přecházet pouze kvůli DX10 (vzpomeňme slavný případ Crysis). Člověk, co takový systém používá, zkrátka hned tak upgradovat nebude a rozšíření Vista je tak závislé především na nákupech nové generace počítačů. To je pouze otázka času a já se konečně dostávám k hlavnímu bodu článku – pokud MS skutečně dodrží termín, jaký mohou mít Windows Seven úspěch? Anebo lepší otázka: Co zásadního mohou (a musí) W7 přinést? Odpovědí by jistě našel každý dost, skvělá by byla třeba záruka skutečné zpětné kompatibility se starším sw, například prostřednictvím schopného virtuálního PC s předinstalovanými WXP (to by byla fakticky bomba, ale nejspíše se ničeho takového nedočkáme).

V tuto chvíli Microsoft podrobnější informace o novinkách tají. Lze pak jen doufat, že prezentovaná novinka dotykového (resp. multi-dotykového, je to, pravda, celkem rozdíl) ovládání je pouze “cool” ukázka pro veřejnost. Pominu-li detaily, jako třeba kolik uživatelů by takové zařízení skutečně chtělo a koupilo si jej, přijde mi takováto inovace zbytečná a za současných podmínek, kdy máme vysoce komfortní klávesnice a myši, až zpátečnická. Určitě nejsem sám, kdo se po klávesnici orientuje hmatem a nedokážu si moc představit, že bych měl ťukat “naslepo” na nějakou skleněnou desku, nehledě na to, jak taková deska bude po pár měsících používání vypadat. Dost možná se tyto problémy časem vyřeší (a Star Trek obdrží další vizionářský zářez), v této úkazce však nový způsob ovládání působí dost tragicky. Ne, skutečně nepotřebuji fotkama zběsile rotovat. Myš mi připadá jako nepoměrně praktičtější nástroj (který by předváděné úkony zvládl přinejmenším stejně dobře), senzory jsou dnes opravdu kvalitní a její použití stojí minimum fyzické námahy – umíte si vůbec představit, že byste takhle několik hodin mávali rukou ve vzduchu (o vyřvávání příkazů pro hlasové ovládání, které zatím vypadá na hudbu nekonečně vzdálené budoucnosti, nemluvě)?

Nechci, aby byl tento článek pokládán za nějakou tvrdou kritiku Microsoftu. Microsoft dělá chyby, ale dokáže se z nich poučit, takže třeba budou W7 pro celou platformu skutečně zlomovým systémem. Nejsem ani nepřítelem pokroku, jen nechápu ty tendence jít cestou “té největší revoluce”, zvláště teď, když byly současné periferie dovedeny k dosud nedosažené kvalitě a nabízí se jiné (a logičtější) směry, kterými novátorské úsilí směřovat. Proč třeba nikdo neřeší snad jediný větší problém dvojice klávesnice&myš, tedy dlouhé cestování (obvykle právé) ruky z klávesnice k myši a zpět? Já vím, mám obavy, že odpověď zní: “protože to nevypadá a nezní tak fantasticky”.

Vidím to dost skepticky: v době plánovaného vydání W7 bych odhadoval používanost Vista zhruba na dvojnásobné, možná trojnásobné hodnotě dnešního data (ale je to samozřejmě velmi hrubý odhad), XP budou stále velmi populární a na trh se dostane další produkt, jehož vylepšení dokáže v té době využít jen pár procent uživatelů. A tímhle směrem se má vývoj nadále ubírat?

Windows 7 (Wikipedia.org)