March 2008

Za tu dobu, co jsem fungoval na starém hardware, vzniklo solidní množství lákavých her a já se při pročítání jejich recenzí rozhodl, že než bych se je pokoušel rozchodit na nějaké nejnižší možné detaily na svém tehdejším systému, počkám si, až budu mít k dispozici solidní stroj, na kterém si je opravdu vychutnám. Ta chvíle nastala před necelými dvěma měsíci a od té doby pilně dohrávám vše, co jsem měl na svém pomyslném úkolníčku zapsáno. Je celkem jasné, že na něm nefigurují žádné “kdysi-pecky” jako Doom 3, nekonečná řada Need For Speedů apod., ale hry, které byly a stále jsou zajímavé. Nezaujaly třeba nějak zvlášť velké množství hráčů, byly však skutečně nezapomenutelné, a svým designem i pojetím odlišné od běžného spotřebního zboží, jakým žel velké množství her bývá (zdravím Electronic Arts). Je pravda, že o to hůře se nyní shánějí, herní příloha jistého magazínu mi však pomohla další z takových restů smazat. Samozřejmě, že tou hrou je Beyond Good & Evil.

Bráno z celkového pohledu, nepředstavuje Beyond Good & Evil nic extra nového, spíše jde o kombinaci několika žánrů, ovšem narozdíl od mnohých (resp. nemnohých) jiných mixů, jde o kombinaci vskutku podařenou. Teď nemám ani tak namysli technické zpracování, hra totiž proslula slušnou zabugovaností (já naštěstí nenarazil na jediný větší problém, který by mi ji znemožnil dohrát), ale samotnou hratelnost, která je prostě pekelná. Na první pohled by se dala BG&E označit za (konzolovou) plošinovku, to vzhledem ke kameře a pojetí soubojů, ovšem bylo by to velmi mylne označení. To, co jsem na plošinovkách ze svých dětských herních let vždy nesnášel – to jest především skákání přes propasti (nebo spíše do nich) a podobné vychytávky prodlužující herní dobu až do ztracena – to v BG&E naštěstí úplně chybí; jde to tak daleko, že se herní postava na konci srázu sama zastaví a ani za nic ji nedonutíte se z něj vrhnout. Michel Ancel, tvůrce hry, se evidentně rozhodl, že tohle skutečně nebude zábava, po které hráči touží a zvolil trochu jiný herní obsah. Takže kromě bojování a sbírání různých předmětů se v BG&E fotí všemožné zvířectvo, nechybí stealth mise, tu a tam se objeví nějaká minihra a pak je tu samozřejmě vznášedlo, které neslouží pouze coby dopravní prostředek, ale také jako bojový či závodní stroj. Všechny části k sobě sedí, náplň je pestrá a střídá se, paráda!

Zdroj: oficiální stránky hry

Hlavní hrdinkou příběhu je Jade, netradičně stylizovaná do zelené (rtěnka nechybí), s níž hrou procházíte. Společnost vám pak občas poskytne její strejda (vzhledem k jeho prasečímu původu stoprocentně nevlastní) Pey’j či Double H, hlavní agent odbojové organizace IRIS. Jak už to tak bývá, v příběhu samozřejmě nejde o nic menšího, než o záchranu celého světa Hillys před nepřátelskou DomZ armádou, kdy atributy jako vysvobozování nevinných obětí či strašlivé spiknutí nechybí. Orignalitou děj sotva někoho překvapí, ale i tak musím říct, že mé něco do sebe – je poměrně bohatý, má své zvraty a postavy si rozhodně oblíbíte. Hra je navíc od základu až kouzelně pohádková, čemuž plně odpovídá i samotný konec (a nechybí ani cliffhanger pro zřejmě nikdy nerelizovaný druhý díl… i když náznaky tu stále jsou). Vyjma toho je grafika opravdu nádherná! Herní svět se rozléhá na soustavě různě velkých ostrovů, mezi kterými si to se svým vznášedlem fičíte po vodní hladině, často jen tak, pro ten úžasný pocit. Jak jsem zmínil, mírně ujetě je pojata i fauna, kde nechybí různé “sapiens” variace, takže mimo lidí se světem dvounožců potulují nosorožci, krávy, mroži, prasata nevyjímaje.

Beyond Good & Evil mi udělala fakt velkou radost, díky svěží hratelnosti a chytlavému příběhu se člověk po celou herní dobu (odhadem tak 12, 13 hodin) výtečně baví, navíc to není další z řady šedých her usilujících o co nejdokonalejší a nejrealističtější DirectX10 grafiku, ale skutečný originál.

999999999 (9z10)

Beyond Good & Evil (oficiální stránky)
Beyond Good & Evil (MobyGames.com)

Bojíme se více toho, co vidíme nebo naopak toho, co našim zrakům uniká? Toť jedna z nejoblíbenějších otázek hororu, a abych se přiznal, nikdy jsem ji nijak zvlášť neřešil, ovšem na nedělní ráno, kdy jsem naplno prožil druhou možnost, jen tak nezapomenu.

Vstávání je jedna z nejnepříjeměnších rutinních činností, která kdy mohla vůbec vzniknout. Zatímco na spánek se často i těším, sotva bych mohl někdy pocítit podobnou radost z chvíle, kdy začne vyřvávat budík/mobil (prokletý to vynález) a já tak musím opustit vyhřátý pelech, abych mohl v zimě mrznout na zastávce, očekávaje přeplněný autobus… a čím dříve vstávám, tím je vše ještě mnohem horší. O víkendech to tak hrozné není a dá se spát dlouho (jen pak člověka trochu mrzí ten promarněný čas) a stejná by byla i uplynulá neděle, nebýt jedné zvláštní příhody.

Asi znáte ten pocit (obvykle při přechodu bdění-spánek či naopak), kdy se vaše vědomí nachází tak napůl v realitě a tak napůl v říši snů. Ani v jednom světě však nejste zcela přítomni a sotva dokážete pořádně reagovat. Jako každé ráno, i v neděli jsem tento poměrně nepříjemný okamžik prožival, když tu jsem vycítil, že k mé z postele trčící ruce se něco blíží. Absolutně nedokážu vysvětlit, jak jsem to věděl, ale mám za to, že se to pohybovalo pomocí skoků. Až potud by to mohl být jeden z těch mimořádně divných snů, ovšem následovala ještě vzájemná konfrontace mne a toho neznámého tvora, kterého se mi podařilo svou rukou zachytit, aniž bych se snad o to nějak pokoušel (což by samozřejmě ani nebylo možné). Důvod, proč mě to celé tak děsí je, že si živě vzpomínám, jak jsem zmíněný přízrak svíral v ruce a jeho přítomnost skutečně fyzicky pociťoval. Kůže tvora byla spíše suchá a dokonce jsem ucítil štípnutí (mám ale za to, že spíše než o útok šlo jen o to, že jsem zavadil o nějakou ostřejší část jeho těla).

Pak jsem ruku pozdvihl k hlavě, uvolnil sevření a probudil se. Několik minut jsem jen tak blbě zíral nikam a snažil si vysvětlit, co se to ksakru stalo. Můra byla pryč, těžko říct, co to vlastně bylo zač. Napadla mě žába či nějaká kobylka (kvůli tomu skákání), vzhledem k ročnímu období mi to však přijde přinejmenším ujeté (celá tahle událost je ujetá!). Ovšem opravdu se vše stalo tak, jak jsem to právě popsal.

Takoví pavouci mi problém vůbec nedělají, dokonce i když se zabydlí v nějakém koutě mého pokoje. Jen si pletou své pavučiny, moc se nepřesunují a zdržují se spíše na jednom místě, což se dá ustát (a pak je samozřejmě fascinující je někdy sledovat). S mouchami a komáry je to horší, ale tohle zase není nic, co by nespravila plácačka nebo třeba pavoučí síť. Když se mi ovšem v pokoji pohybuje tvor neidentifikovatelného původu a vzhledu, který mi navíc skáče do dlaní v době, kdy se nacházím ve stavu maximální bezbrannosti, začínám být trochu nervózní. Nejvíce mi nahání hrůzu fakt, že tu stále někde je. Jen si nejsem zcela jistý, jestli pod mou postelí anebo v mých snech.

Odpověď si můžete už asi druhým měsícem přečíst na stránkách http://addons.miranda-im.org/: “We are currently experiencing an issue with our server that hosts miranda-im.org and many of its subdomains. We hope to have services restored as soon as possible.”

Tenhle nápis se tam mimochodem neobjevil poprvé, ale poprvé jsem jej tam zaregistroval po tak dlouhou dobu. Miranda je software, jehož použitelnost a kvalita je přímo drasticky závislá na rozšířeních jiných tvůrců. Odpověď na otázku z titulku je tedy zcela jasná.

Mimochodem, navzdory tomu i navzdory mnoha dalším záporům (Miranda IM – user-unfriendly) Mirandu IM stále používám. A dokud nebude mít QIP Infium pořádné možnosti co se přizpůsobení rozhraní týče a nevyjde jeho plná verze, asi to tak ještě zůstane.

Co se týče navštěvování internetu, má volba je už dlouhodobě jasná – Opera. Jakožto člověk weby nejen prohlížející, ale občas i tvořící však nemůžu ignorovat ani ostatní (mnohem populárnější konkurenci) – Internet Explorer a Mozillu Firefox. Zatímco microsoftí prohlížeč slouží pouze coby nástroj k testování správné optimalizace (ehm, tohle patří do uvozovek, samozřejmě, s verzí 8 se to ale snad změní), Firefox oceňuji především kvůli jeho některým doplňkům – jmenovitě Firebugu a Web Developer toolbaru. Nic srovnatelného zkrátka ostatní prohlížeče nemají a jsou to právě tyhle dva addony, díky kterým si FF vždycky najde na mém HDD své místo. Tenhle článek ale nebude o vývoji webu, nýbrž vývoji třetí verze jednoho z nejpopulárnějších open-source projektů.

Dvojku jsem při zavádění systému vynechal a rozhodl se nainstalovat rovnou poslední betaverzi (v současnosti třetí; čtvrtá je na spadnutí, pátá je v plánu) Mozilly Firefox 3, což se nakonec ukázalo jako šťastná volba (narozdíl od rozhodnutí používat testovací verze Opery 9.5…). Sice byl problém s instalací kýžených rozšíření, které v3 zatím nepodporovaly (je nutno ručně přepsat číslo maximální verze v souboru install.rdf v instalačním balíčku rozšíření), ale nakonec se mi podařilo Firefox obstojně rozchodit a pustit se tak do posuzování změn, které nová verze přináší. Jak je vidno z tohoto záznamu, vývojáři rozhodně nezahálejí a novinek a vylepšení je oproti starším verzím opravdu slušné množství. Osobně uvítám především zlepšení vykreslovacího jádra (již od alfaverzí zvládá Acid2 test), i když je pravda, že spolu s Operou patřil FF obvykle mezi ty poslušné prohlížeče i předtím. Konečně byly také přidány tzv. prefixy pro integrované vyhledávací enginy jako v Opeře (byť zatím nejsou implicitně nastaveny); to znamená, že můžete pro vyhledávání užít hlavní adresový řádek – pro příklad: nastavíte si prefix “s” pro Seznam.cz a do hlavní řádky pak píšete “s hledaný termín”, nezdá se to, ale šetří čas. Na druhou stranu se enginy stále musí přidávat coby moduly, což v porovnání s Operou, kde stačí pro konfiguraci enginu zadat adresu, proměnnou a prefix, působí dost “masivně”. Velká pozornost byla údajně věnována zlepšení práce s pamětí a rychlosti aplikace vůbec. Dost mě tedy zarazil stále příliš dlouhý studený start, který trval i více než 5 sekund (podotýkám že s předchozím vypnutím všech rozšíření a pouze úpravou nastavení rozhraní). Je pravda, že se sice jedná betaverzi, ale obávám se, že se to do plné verze moc nezlepší; opravdu nerozumím tomu, proč na konfiguraci, kde jiné prohlížeče startují během sekundy, to Firefoxu trvá několikanásobně déle. Věc, která mě vždy iritovala, byla nutnost po přidání nějakého rozšíření prohlížeč restartovat. Nic se nezměnilo (ono by se toho pravděpodobně muselo dost přepsat, aby to šlo jinak): přidáte plugin – restart, chcete změnit vzhled – restart. Ne, že bych přidával pluginy každou chvíli, navíc nyní je již FF schopen po restartu obnovit předchozí relaci, stejně to však nic nemění na tom, že je to hrozně otravné a neznám jiný program, kde musím při tak triviální operaci, jako je změna vzhledu, aplikaci ukončit a spustit znovu.

Mozilla Firefox 3 beta 3

Když už jsem zmínil vzhled, nutno podotknout, že si i přes některé změny Firefox stále zachovává svůj konzervativní vzhled, který nikoho neurazí. Už od druhé verze lze navíc interface solidně přizpůsobit (viz screenshot – sjednocení co nejvíce prvků do co nejmenšího počtu panelů dokáže ušetřit hodně místa), takže tady si nemám nač stěžovat. Celkově vypadá třetí verze mnohem vybaveněji než předchůdci, ostatně stačí projít nastavení. Že zřejmě bude u dalších verzí chybět v instalaci DOM Inspector je vzhledem k jeho určení pro vývojáře logické, co ale nechápu, je fakt, že i když si 90% uživatelů vždy nainstaluje rozšíření Tab Mix Plus (to je samozřejmě jen hrubý odhad podle oblíbenosti, sám patřím mezi zbývajících 10% :-) ), tak toto rozšíření stále není součástí základní instalace.

Mozilla Firefox 3 zatím každopádně vypadá na kvalitního nástupce své rodiny, je definitivně lepší než předchozí verze a stále si zachovává své osobité rysy (žel i ty negativní) open-source prohlížeče, takže své četné příznivce určitě nezklame. Osobně ve Firefoxu stále postrádám nějakou “pecku” – skutečně novou featuru (uživatelskou; vývojářské nepočítám), o které by si konkurence mohla nechat zdát a která by mě donutila uvažovat o přechodu právě k FF, nic zásadního ale stále nenacházím, můj postoj k Firefoxu se tedy nejspíše s novou verzí nijak nezmění.

Dodatek: čtvrtá betaverze byla vydána 10. 3. 2008.

Mozilla Firefox 3 beta download (Mozilla.com)
Mozilla Developer Center

The Simpsons Movie (2007)

Zdroj: IMDb.comTeprve teď jsem konečně viděl Simpsonovi ve filmu. Opravdu jsem si to nepřál, ale do nejmenšího se splnily všechny mé obavy, ze kterých jsem se filmu vyhýbal, co to jen šlo. Těch pár povedených vtipů (spočítáte na prstech jedné ruky) jsem do té doby slyšel už tolikrát, že už mi ve filmu nepřišly vtipné. Co zbylo? Spousty trapných narážek, nic moc hloupý děj, nuda, bída, stupidita… opravdu mluvím o tom samém filmu, který má na IMDb i ČSFD hodnocení kolem 8/10; je to dle mého názoru nastavovaná kaše. Taky jsem jediný, komu přijde, že od 16. řady začal náhle seriál prudce ztrácet na kvalitě? Film mu v tomto směru může směle konkurovat a to říkám jako člověk, co na Simpsonových v podstatě vyrůstal (a i dnes se na reprízy starších řad dívám pořád dokola, kdežto ty nedělní nové díly raději ignoruji). Ještě jedna věc mě na filmu tak trochu (dost) štvala – kde je sakra to proklamované 2D? Nebo to byl jen další nepovedený vtip?

25th Hour (2002)

Zdroj: IMDb.com“Když už nic jiného, bude tam Edward Norton a z Fight Clubu vím, že tenhle chlapík dobře vypadá, hraje a především zní (má fakt skvělý a sympatický hlas),” něco v podobném duchu jsem si říkal, když jsem si o tomhle filmu četl. Ve stručnosti vypráví příběh o drogovém dealerovi, jehož však kdosi práskl, on vyfasoval sedm let ve vězení a nyní mu již zbývá pouze den, aby se rozloučil se svým starým životem, protože za těch sedm let už to rozhodně nebude stejné. Film je ze začátku opravdu zajímavý, a slušně se rozjíždí, v druhé polovině však začne trochu klopýtat, tak se člověk modlí, aby byl konec fakticky super a přitom… opravdu si nevybavuji jiný film, který by měl tak nepasující konec jako má právě 25. hodina. On je vážně dost dementní a zatímco u jiných lidí si evidentně vysloužil oslavné ovace, u mě se setkal s hodně rozpačitým přijetím, díky čemuž mi celá 25. hodina skvěle zapadá do škatulky “promarněná šance, mohlo to být výrazně lepší”.

Stay (2005)

Zdroj: IMDb.comStay (shodou okolností je autorem scénáře ten samý člověk, co napsal 25. hodinu, David Benioff) byla fakticky záchrana, po všech těch ne zrovna dobrých filmech jsem byl připraven na všechno a hle – filmařské nebe se slitovalo (paradoxně má právě Stay ze všech tří snímků na zmiňovaných webech nejnižší hodnocení). Těžko film blíže popsat, děj je hodně zmatený a nesouvislý (místy až připomíná Lynche) a spíše se hraje na ten vizuální dojem, který tvoří opravdu silnou atmosféru. Logické (a byť prosté, stejně skvělé) vysvětlení však v závěru přichází, a i díky tomu se film dosti výrazně zapisuje do paměti. Stay má na svědomí Marc Forster, což je německý režisér, který se ve světě uvedl jen průměrným Monster’s Ball (Ples příšer, 2001), jeho další snímky už však byly mnohem zajímavější. Mimo Stay rozhodně stojí za vidění Finding Neverland (Hledání Země Nezemě, 2004) a příjemná komedie Stranger Than Fiction (2006). Každý další film je jiný než ten předchozí a přítom jsou všechny báječné. Nejnověji má na kontě snímek s názvem Kite Runner (zatím neviděno), v současnosti pak natáčí 22. bondovku – opravdu všestraný tvůrce, tenhle pán. Stay pro mě každopádně objevil zajímavého mladého herce, Ryana Goslinga, na jehož filmografii se asi časem zaměřím více.

V dohledné době mě čeká Once, na který jsem poměrně zvědavý a tektéž Dogville (což je vzhledem k tomu, jak se mi líbil Manderlay, snad jistota).

The Simpsons Movie (IMDb.com)
25th Hour (IMDb.com)
Stay (IMDb.com)
Marc Forster (IMDb.com)