July 2007

Fiona Apple – When the Pawn…

Tohle album z roku 1999 na první pohled vyniká především šíleně dlouhým názvem, ovšem to podstatné je třeba si poslechnout. Fiona Apple je dle mého názoru velmi talentovaná zpěvačka, která sice za svou dosavadní zhruba 10ti letou kariéru stvořila pouhé tři desky, nicméně všechny je lze shledat jako velmi kvalitní. Ať už jde o debut Tidal (1996), (zatím) poslední Extraordinary Machine (2005) či tu “prostřední” desku, v každém případě lze mluvit o velice příjemném hudebním zážitku. Mimo osobitého pěveckého projevu lze za poznávací znaky její tvorby brát i časté – ani v nejmenším však necitlivé – střídání tempa, smysl pro gradaci skladby a také velice líbivou a pestrou zvukovou stránku hudby jako takové. Nečekal bych, že se mi podobná hudba bude tolik líbit, nicméně je pravda, že v mém případě již jde o relativně dlouhodobou záležitost.

Radiohead – Amnesiac

Amnesiac (2001) je bez debat tou nejušlápnutější deskou Radiohead, přitom má rozhodně co nabídnout a to zvláště v době, kdy mám neblahý pocit, že se jejich nové desky prostě nedočkám. Příčina její neviditelnosti byla, řekl bych, především v datu vydání – vyšla necelý rok po veleúspěšné Kid A a mnoho lidí ji také s tímto albem velice kriticky srovnávalo (názory jako “to samé”, “Kid B” apod. nebyly zrovna ojedinělé). Myslím si, že je však dosti nedoceněná. Jistě, ničím asi nezaskočí, ale od začátku do konce nemá slabší místo; Pull/Pulk Revolving Doors, Knives Out, Life in a Glass House a další, všechno to jsou parádní věci a Pyramid Song pak patří mezi nejkrásnější (a nejsmutnější) písně, co jsem kdy slyšel.

Fiona Apple (Wikipedia.org)
green plastic radiohead
Pyramid Song – videoklip (YouTube.com)

Člověk by až nevěřil svým uším, jak kapela, která nahrála tak úžasné dílo, jakým Turn of the Bright Lights (2002) nepochybně je, dokáže natočit tak slabou desku, jako Our Love to Admire.

Novinka na první dojem působí jako nevýrazná kytarová šeď, a vězte, že tento dojem je při dalším poslechu jen posílen. Občas se objeví zajímavý riff či nápad, ale uplyne pár sekund a stane se minulostí. Jen pár skladeb vybočuje z řady, například No I in Threesome či uzavírající The Lighthouse, jenže nejde o žádné perly; řekl bych, že kvalitou jsou srovnatelné s těmi horšími skladbami z druhé desky (Antics, 2004). Dokonce i první singl, The Heinrich Maneuver, je v rámci desky dobrá skladba, a že si mě tedy nijak zvlášť nezískal.

Naivně jsem čekal nové pecky kalibru PDA, Hands Away či Stella Was A Diver And She Was Always Down nebo aspoň něco, co se jim trochu blíží… smůla, nic. Teď jen zbývá dořešit dilema, zda-li jejich další počin spíše vyhlížet, nebo se jej děsit.

Interpol (oficiální stránky)

Fallout: A Post-Nuclear Role-Playing Game. Legenda. O tomhle jistě není sporu. Už je to 10 let, co vznikl první díl. Před několika měsíci jsem jej konečně dohrál a mé dojmy se moc nezměnily; programátorsky nestydatě odbytá hra, design perfektní. I tak jedno z nejlepších RPG, co jsem kdy hrál (byť do Planescape: Torment má stále ještě daleko). Úměrně rozsáhlý svět, nápadité lokace, skvělý dabing i hudba, naprosto geniální intro a v neposlední řadě velice přesvědčivá atmosféra. Ano, je to stále “jen” sci-fi, navíc s lehkou nadsázkou a (parádní) stylizací do 50. let, nicméně jedná se o ten zdravý nadhled, který uvěřitelnosti neubírá, naopak. Ještě teď si vybavuji nejsilnější části, kdy jsem procházel strašidelnými ulicemi Necropolis či zničenou základnou v Kráteru. Paráda. Máte-li rádi RPG a přitom se vám Fallout vyhýbal snad ještě delší dobu než mě, určitě si jej zkuste sehnat.

Zdroj: Wikipedia.org

Naproti tomu, Fallout 2, s jehož hraním jsem před několika dny snad definivně sekl, už kvality jedničky ani v nejmenším nedosahoval a naprosto mě zklamal. Stupidní design, nudná herní náplň, spousta soubojů, nevtipné parodování a další negativa mě zcela odradila od toho jej dohrát.

Zdroj: oficiální stránky

Na konci roku 2008 (ale dost možná ještě později), tedy po více než deseti letech od posledního regulérního dílu, má světlo světa spatřit Fallout 3. Původní autoři hry, Black Isle Studios, již však nepatří mezi existující týmy. Známá věc je, že Fallout 3 (nazývaný též Van Buren project) byl touto firmou kdysi téměř dokončen (a údajně byl dle těch, co jej hráli, výborný), avšak naprosto nesmyslná rozhodnutí vedení vydavatelské firmy Interplay (pod kterou BIS spadalo) hru – a nakonec i celý Interplay – odeslalo do propadlišť herních dějin. Licenci na vše s Falloutem spojené získala později Bethesda Softworks, firma nejznámější pro svou ságu The Elder Scrolls. Někteří fanatičtí fans na ni plivou síru, nicméně myslím, že většina lidí, co si Fallout oblíbila, se na třetí díl poměrně těší, mě nevyjímaje (ačkoli nový hw si kvůli této hře určitě kupovat nebudu). Také však doufám, že z něj nakonec neudělá další díl Elder Scrolls, přál bych si rozhodně více děje a méně “realistické” rozsáhlosti. Do vydání ale zbývá více než rok a já tedy nyní mohu vývojářům pouze popřát mnoho štěstí a především šťatných rozhodnutí a nápadů.

Vault šílené brahmíny (největší české stránky)
No Mutants Allowed (nejznámější fansite)
Fallout 3 (oficiální stránky)

Je to poměrně infantilní film, já vím. Ale prostě si nedokážu pomoc; čím jsem starší, tím se mi líbí více. Pokud snad Labyrint (Labyrinth) neznáte, vězte, že jde o americkou pohádku z roku 1986 natočenou již zesnulým Jimem Hensonem (o čtyři roky později). A jak název napovídá, děj se odehrává především mezi zdmi obrovského labyrintu, uprostřed kterého stojí městečko skřítků, jimž vládne mocný a zlý Jareth alias vždy geniální David Bowie. Jareth unesl malého bratra hlavní hrdinky Sáry (sladká Jennifer Connelly) a ta – i přes svou počáteční nenáklonost k nevlastnímu bratrovi – se jej vydává zachránit, přičemž musí projít všemi nástrahami, které ji v labyrintu čekají a na závěr se utkat se samotným Jarethem.

Zdroj: IMDb.com

Nutno podoknout, že není ani tak důležité, co se odehrává, ale především jak. Labyrint stále vypadá i po více než dvaceti letech FANTASTICKY. Výtvarná stránka je dokonalá, ať už se jedná o různorodá (a někdy skutečně bizarní) prostředí či postavy skřítků i jiných obyvatel labyrintu. Hned zezačátku je to třeba bezejmený červík s fialovými vlasy a šálou kolem krku, následuje mnoho různých skřítků, mluvící klepadla na dveřích, chlupatí obři a spousta dalších. Celé to pak koření i poměrně jednoduchý a příjemný slovní humor.

Zdroj: Think Labyrinth: The Movie!

Labyrint byl svého času zklamáním, od filmu, na jehož scénáři se podílel Python Terry Jones, navíc v produkci George Lucase a s Davidem Bowiem v hlavní roli se čekalo více. Až časem se stal poměrně kultovní záležitostí, o čemž svěčí mnohé dodnes existující fansites. Poprvé jsem film viděl kdysi dávno v jedné z českých televizí, a v těch letech se mi líbil jako pohádka. Ovšem teď, s odstupem času a obohacen zážitkem v originálním znění, jej začínám skutečně zbožňovat.

Labyrinth (IMDb.com)
David Bowie (IMDb.com)
Jennifer Connelly (IMDb.com)
Think Labyrinth: The Movie! (fansite)

A blogger puštěn k vodě. Dlouho jsem přemýšlel o novém designu svého midnight webu a měl jsem pravda několik zajímavých nápadů. Nicméně jejich realizace by byla velice náročná na čas, proto se ke zpracování dostalo pouze nové logo (resp. jedna z jeho variant) a proto midnight vypadá, jak vypadá. Tedy jednoduše, s tím, že se mnoho věcí může změnit.

Původní idea byla svázat blogger a použít jej pouze pro blog s již vytvořeným kódem pro galerii, nicméně došlo mi, že sebemenší úprava designu by mohla znamenat neúměrné množství práce. A engine bloggeru navíc není zrovna ideálním nástrojem (ukládání stránek napevno do html mluví za vše).

Rozhodl jsem se vyzkoušet systém WordPress a zakrátko byl rozhodnut jej pro midnight použít. V brzké době se pokusím obnovit galerii a další věci okolo. Příspěvky z původního blogu byly (až na dva) přeneseny pod novou střechu, těch pár komentářů žel ne.

WordPress.org