March 2007

Taky máte dny, kdy si sami sobě jdete na nervy? Jeden den děláte úkoly do školy, samozřejmě je opíšete od spolužáka, protože vás číslicová technika nebaví, hodláte jí věnovat jen nezbytné množství času a už vůbec jí nechcete rozumnět tak, abyste ty úkoly dokázali zpracovat sami. Usínáte vyčerpaní, zcela otrávení a můžete jen doufat, aby to zítra ve škole fungovalo. Dějí se zázraky a ono to mimozemské schéma nakonec fakticky funguje! Vše se v dobré obrátí, máte uklidňující pocit, že to nejhorší je za vámi. Takže další hodinu, kdy se píše (samozřejmě velká) písemka z elektrotechnického měření, jen civíte do zdi, chvíli přemýšlíte, jak že se to s těmi kondenzátory vlastně má, ale pak si – i přes výhružky kantora, že příště bude zkoušet – řeknete, že je to stejně jedno a zbytek hodiny strávíte hodnotnou úvahou nad tím, co jste si to sakra tehdy mysleli, když jste podávali přihlášku na tuhletu školu? Máte taky takové dny? Samozřejmě, že nemáte! To jen já si mohl tak zkurveně špatně vybrat střední školu!

Už se těším, až budou tyto zcela malicherné a nicotné problémy za mnou (a naštěstí to nebude trvat moc dlouho) a já si budu moci slavnostně říci: “Byl jsem debil. Ale přežil jsem to!”. Těším se.

Rád zkouším nové věci, o kterých předem nemám moc potuchy, jak vlastně znějí, a hodně často také šlápnu vedle. Takže Neon Bible byla dalším takovým krokem do neznáma a musím říct, že mě po prvním poslechu skoro nijak neoslovila… Což však může být příslib, že mám možná tu čest s něčím trvanlivějším. Mám mnohem raději desky, které prozkoumávám postupně a při každém dalším poslechu se mi líbí více a více, uchovávají si stále své kouzlo i další tajemství pro příští seance. A byť to teda nevím jistě, mám pocit, že tahle novinka od doposud mě neznámých Arcade Fire se k těmhle zlatým deskám zařádí. Každopádně jsem stále více nadšený, ta deska snad nemá vůbec žádné slabiny, je to skvělá jízda od začátku do konce. Srovnatelným zážitkem byl poslední počin The Dresden Dolls – samozřejmě ne hudbou, ale tím, že jde o náhlý útok z naprosto nečekané strany, kdy stejně jako u Yes, Virginia bych nikdy nečekal, že mě takováhle hudba dokáže oslovit. A jak.

Arcade Fire (oficiální stránky)

Moderní kytarovky mě popravdě nikdy moc nebraly, navzdory tomu jsem si ale newyorské Interpol oblíbil velmi rychle a do dneška u mě platí za jednu z nejoblíbenějších kapel vůbec. Deska Turn on the Bright Lights byla trefou do černého, zvláště díky písním jako PDA (což byla vůbec první věc, co jsem od nich slyšel), Hands Away a především Stella Was a Diver and She Was Always Down. Do té doby jsem ani netušil, že by se mi něco takového mohlo líbit, ale tou parádní melancholickou kytarou a celkovou působivostí si mě skladba naprosto získala. Trochu tedy zamrzí, že k ní nevznikl žádný klip, to se ale parta amatérských filmařů rozhodla změnit a tak vzniklo video neoficiální. Má své mouchy, například střih by mohl být lepší a titulky na konci zbytečně ruší, i tak se ale jedná o zajímavý a osobitý klip, který určitě doporučuji zhlédnout, už jen kvůli hudbě samotné.

Stella Was a Diver and She Was Always Down (YouTube.com)
Interpol (oficiální stránky)