2007

Tímto vám všem přeji do roku 2008 co nejvíce úspěchů a dosažených cílů.

Před časem jsem se zde přiznal ke své oblibě Brazilu a Dvanácti opic, filmových perel Terryho Gilliama, přičemž každá se leskne trochu jinak. Je nepředstavitelné, abych pominul poslední film do pomyslné trojice, kterým je Strach a hnus v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas, 1998), film opět naprosto odlišný od čehokoli jiného, co kdy Gilliam natočil (nejpodobnější mi přišel Tideland, nicméně stejně se to nedá moc dobře srovnávat). A je až děsivé, že někdo může mít takovou představivost, aby dokázal natočit něco tak geniálně zvráceného, jako je právě Fear and Loathing.

Zdroj: ČSFD

Strach a hnus je filmem, kde hranice mezi realitou a nadrealitou utkanou z halucinací a iluzí, existuje-li nějaká, je maximálně tenká, čemuž je uzpůsobeno celé vyprávění filmu. Představitelé hlavních rolí, Johnny Depp i Benicio Del Toro, jsou výteční, vlastně až stěží uvěřit, že by to jen hráli, úspěšně pochybovat lze i o stavu mysli Terryho Gilliama. Tempo se nepravidelně mění z pomalých klidných scén do naprosté zběsilosti, které v drogovém opojení propadají i samotní hrdinové. Nemá smysl řešit, jestli je Raoul Duke skutečný sportovní novinář či pouhý seriózní sběratel drog, neřeší to ani on sám a během celého filmu nedokáže o jistém motocyklovém závodu napsat jedinou řádku. Je Dr. Gonzo jeho právník nebo jen další ubohá oběť té příšerné rakoviny, která Ameriku postihla v šedesátých letech a pokračovala skrze další desetiletí? Ježíši! Opravdu jsem to řekl nebo jsem si to pouze myslel?

V prvním případě je absolutně důležité na tenhle trip přistoupit a bez výhrad jej přijmout. Akceptovat fakt, že ačkoli dějová linie může být z božího pohledu souvislá, v myslích těch bestií taková realita není. Je pokroucená, nepravidelná, plná flashbacků a nepřátelských netopýrů. Po nikom by se nemělo chtít, aby tenhle trip zvládnul. Je možné, že se pak probudíte s malým “Z” vyřezaným na čele, je i možné, že vás bude příslušník zákona ze své osamnělosti prosit o malou pusu. Dobrý mezkalin totiž funguje pomalu. A pozor na pravé šílence, mají dlouhé blond vlasy. Pakliže tento svět uznáte za vlastní, čeká vás místy až agonická drogová jízda, jejíž konec se zjeví náhle a bez varování. A zcela jistě nebude rozhřešením.

Zdroj: ČSFD

Dokud tenhle film neuvidíte, sotva pochopíte, o čem vlastně mluvím. Je naprosto vyloučeno jej popsat jakýmkoli konvenčním způsobem. Je sice pravda, že ne každého dokáže oslovit, je však obrovská chyba jej minout. Kadence šílených scén a hlášek je přímo pekelná, a i přes rozostřenost mnohých situací si film po celou dobu zachovává jistou sledovatelnost. Rozhodně je mimo jakékoli žánrové zařazení – žádná komedie či snad drama, takhle se to popsat nedá. Jedná se prostě o filmový trip; jedinečný, nezopakovatelný.

Fear and Loathing in Las Vegas (IMDb.com)
Terry Gilliam (IMDb.com)
Johnny Depp (IMDb.com)
Benicio Del Toro (IMDb.com)

Technologie. Technika. Technika a umění. Není to jedno nebo druhé, je to obojí najednou. Nedá se žít ve světě ovládaném technologií, ale stejně tak se nedá žít ve světě bez technologie. Tohle není věc názoru či postoje, je to pravdivý a nezvratitelný fakt. Když pravěký člověk začal malovat po stěnách jeskyní, kde žil, nevymyslel pouze umění, ale i technologii. Vymyslel technologický postup, jak vyrobit barvy, techniku, jak je nanášet. Od té doby jde umění ruku v ruce s technikou, protože jinak to prostě nejde a cesta ignorace jednoho nebo druhého vede k vlastní duševní záhubě a znesvěcení svěřeného dědictví našich předků. Nikdy jsem to nepopíral, nicméně jsem si to konečně plně uvědomil a pochopil to. Nyní je čas jít kupředu.

Tak jsem nakoupil nové, snad alespoň trochu lepší, štětce a pár nových srandiček. Ve středu jsem se po měsících dokopal k tomu, abych si sehnal novou sololitovou desku coby podložku pod výkresy. A protože můj bystrosmysl pro odhad předvedl nejlepší možnou formu, řekl jsem si o rozměry 120 × 80 cm. Trochu jsem se zděsil, když jsem viděl žádanou velikost ve skutečnosti, až záhy jsem však zjistil skutečnou příčinu mých obav. I přestože byl domov jen pár stovek metrů dál, musel jsem jít v dešti a zimě s deskou velkou jako menší plachta, která se navíc nedala ani nijak rozumně uchopit a k tomu byla špinavá. I to jsem bez větších obtíží zvládl. Takže teďka mám u postele opravdu kurevsky velkou podložku a absolutně nemám tucha, co s ní. Zatím nemám na to, abych smysluplně pokreslil tak velkou plochu (i když tak velkými výkresy disponuji) a je mi líto ji rozřezat. Zkusím na ni těch výkresů natáhnout více a uvidím.

V pátek koncert nějaké méně známější kapely jménem Glayzy v Přívozu. Kamarád mi je popsal jako česko-polskou pop-rockovou záležitost, což mi vůbec neznělo špatně. Vzhledem k tomu, že to nakonec mělo do pop-rocku dost daleko, a taky vzhledem k obsazení kapely, mě však koncert více potěšil po vizuální stránce, než po té hudební. Nicméně ani ta nebyla špatná. Jen mé tělo si pak zase řeklo, že toho pití už bylo dost (totiž, nijak zvlášť velkou odolnost vůči alkoholu jsem si naštěstí zatím nevypěstoval), tak mi ke konci akce nebylo zrovna do řeči (naštěstí už koncert dávno skončil). Nakonec jsem to ale nějak přežil a dostal se ke kamarádovi domů a to na druhou stranu od Ostravy, než bydlím já (mně už totiž spoje dávno ujely), kde jsem přespal (díky!). Ačkoli to bylo jen pár kilometrů daleko, jízdenka stála 71 Kč a to vinou přirážky při koupi u průvodčího, kdy jsem si ve svém rozpoložení tak nějak neuvědomil, že ji platit nemusím, má-li výdejna na stanici zavřeno (což měla). Nevadí.

A konečně sobota, pro mě dlouho vyhlížený den, kdy měl proběhnout upgrade fóra Sigil.cz (kde již delší dobu působím jako jeden z administrátorů) na phpBB3 a nasazení mnou dlouho připravovaného stylu (pojmenovaného prostě SigilTheme3). Fakt jsem se těšil. Říkal jsem si, že tak do neděle do čtyř ráno by to mohlo být hotovo a mohl bych jít spát (koneckonců jsem si ještě nějaký ten spánek dlužil). Hlavní admin (tímto zdravím, odvedl fakticky dobrou práci) začal s přípravami někdy před 23.00, kdy jsem se připojil já, abych pak několik hodin sledoval situaci prostřednictvím jeho zpráv. Čaje a hudba (mimo jiné – Lamb a Kid Loco). Se svým odhadem jsem se opět seknul a k nějaké aktivnější činnosti při přípravách fóra jsem se dostal tak o půl šesté. Před sedmou jsem vyčerpaný zalehl, fórum bylo kolegou spuštěno asi o hodinu později. I přestože mu spojení se serverem občas padalo a něco se tak muselo nahrávat několikrát, nakonec upgrade proběhl úspěšně a nové fórum běží.

Následující dny snad budou uvolněnější. Více volného času, méně školy. Více kreslení a snad i čtení, méně povinností. Ale teď už půjdu spát.

Glayzy (oficiální stránky)
Sigil: Diskusní fórum

O (ne)kvalitách českého filmu už se popsaly desítky stránek, což přemýšlivého člověka vede k úvaze, zda-li to není pouze jakási pověra, která se tu posledních pár let traduje. Samozřejmě nepopírám exitenci vyjímek, můj názor ovšem je, že český film si zrovna nejlépe rozhodně nevede. Před pár dny jsem konečně viděl Obsluhoval jsem anglického krále. Nechápal jsem. Základní příběhová linka ještě dobrá, kolem toho ale spousta nudných scén naprosto o ničem. Možná jsem přehnaně kritický, možná je to kvůli té chvále, co se k tomuto filmu objevila; on to tedy není úplně špatný film, spíše jen podprůměrný, ale jestli je to jeden z nejlepších českých filmů roku, tak je něco fakticky špatně.

Zdroj: ČSFD

Mnohem větší averzi však postupně získávám k panu Hřebejkovi. Jan Hřebejk před lety natočil Pelíšky, dost možná nejlepší českou komedii za posledních deset let, jeho nejnovější dílo zvané Medvídek je ale poměrně velká katastrofa. Už Horem pádem mi přišel místy docela křečovitý, Medvídek byl ještě zoufalejší a pár zajímavějších scén můj dojem z filmu sotva mohlo zlepšit. Nikdy jsem se nepovažoval za nijak náročného diváka; vlastně, pominu-li všechny různé “detaily”, mám jediný požadavek. Chci se bavit. Je jasné, že komedie mě bude bavit jiným způsobem než třeba sci-fi, v každém případě však nechci mít pocit, že jsem uplynulý čas pouze zbytečně promarnil. A pokud má film něco navíc, je to jen dobře, rozhodně to však nevyžaduji. U Hřebejka mi přijde, že umí (resp. by uměl) dělat ty filmy, které bavit dokáží, jenže on se do nich snaží dostat i to něco navíc, což má za následek hodně zoufalý výsledek. Při sledování jeho “mouder” se cítím všelijak, jen ne dobře; až mi přijde, že se nad diváka povyšuje a to neúměrně k tomu, jak kvalitní jeho díla jsou. Netvrdím, že je to špatný režisér; česká filmová obec disponuje mnohem zrůdnějším režisérským bestiářem, jenže od jeho představitelů už se ani nic jiného nečeká, zato Hřebejk má – dle mého názoru – navíc, točí bídu a k tomu bývá přeceňován. Strašlivá kombinace.

Zdroj: ČSFD

Mám pocit, že českému filmu citelně schází filmařská osobnost formátu Oldřicha Lipského. Rozhodně se mi nelíbilo všechno, co jsem od něj viděl, ale jeho slabší díla jsou více než dostatečně vyvažována těmi nejlepšími; myslím, že jsem ještě neviděl lepší český film, než je Tajemství hradu v Karpatech (1981). Nápadité prostředí a zpracování, hodně vtipný a chytlavý děj a v neposlední řadě též skvělý arcizloduch (v podání Miloše Kopeckého), to jsou ingredience, jaké u současných tuzemských filmů nevídám. Výborná je rovněž starší Adéla ještě nevečeřela, pro kterou v podstatě platí ty samé atributy. Nějak mi mezi všemi těmi dnešními hlubokomyslnými sondami či prostými komediemi chybí zajímavé a nové nápady, odvaha aspoň trochu riskovat a odprostit se od malosti češství, na kterou je, absolutně nevím proč, kladen tak silný důraz. Držím tudíž palce každému režisérovi, kterému se podaří přijít a prosadit s něčím odlišným (a zároveň stravitelným), než naše současná produkce nabízí, nebude to mít vůbec lehké.

Jan Hřebejk (ČSFD)
Oldřich Lipský (ČSFD)

Jedním z keywords současného internetu je pojem komunita. Odhadem bych řekl, že ať už vědomě či ne, valná většina lidí na internetu se pohybujících do nějaké komunity již patří. Koneckonců existují komunity otevřené i uzavřené, specializované i anonymní (kde se počet uživatelů může počítat až na tisíce); v podstatě by se dalo říct, že tam, kde mezi více uživateli začíná nějaká forma komunikace, sdílení dat či informací, začíná také komunita. Vstupní bránou do takovéto komunity bývá asi nejčastě registrace na daném serveru a získání zdejší vlastní identity. Ústředním bodem každé komunity se stává komunikace mezi jejími uživateli. Pominu teď diskusní fóra zpravodajských serverů jako jsou například Novinky.cz a jiné. V těchto případech se jedná o velice anonymní záležitost vhodnou pro každého, kdo si potřebuje zanadávat a jediným cílem takovýchto diskusí je co nejvíce se vykřičet na ostatní. Tohle má ke kvalitní a fungující komunitě opravdu daleko. Abych nehanil jen novinkové servery, zajímavé jsou v tomto směru i diskuse ke článkům na zaměřených webech, obvykle flames typu Firefox vs. Opera, Intel vs. AMD apod. Z jejich pročítání se člověku zdá, že dotyční křiklouni žijí ve světě jediného správného produktu, kdy právě ten je dokonalý a vše ostatní je pouze na hovno. Nerad globalizuji, ale v tomto případě zastávám názor, že rozumný člověk se takovýmto “diskusím” (ať už v reálu či na fórech) vyhýbá a neztrácí s nimi svůj drahý čas.

To jsem ale trochu odbočil, takže zpět ke komunitám. Jedním z nejlepších komunikačních nástrojů pro fungující komunitu je skutečné diskusní fórum, které se dělí do kategorií, sekcí a jednotlivých témat, je spravováno zodpovědnými administrátory a moderátory starajícími se o úroveň diskusí. Asi jen člověk s přebytkem volného času by chtěl takovéto komplexní fórum programovat sám od nuly, mnohem lepším řešením je sáhnout po již vytvořeném engine, ať již komerčního charakteru (např. Invision Power Board či vBulletin) nebo freeware alternativy, kde jedním z dlouhodobě nejoblíbenějších je phpBB, jehož plná třetí verze je v době psaní tohoto článku na spadnutí.

V současnosti je právě jedním z nejrozšířenějších fór phpBB2, jehož vývoj byl již zřejmě zcela ukončen. Je pravda, že oproti placené konkurenci nabízí základní instance jen minimální funkčnost, nicméně o spousty doplňujících rozšíření se zasloužila komunita, takže jej lze do jisté míry vybavit tak, aby bylo srovnatelné s výše uvedenými možnostmi. Vzhledem k open-source povaze celého systému však mají rozšíření velice kolísavou kvalitu a také mohou ohrozit celkovou bezpečnost a stabilitu fóra. I proto byl již před roky zahájen vývoj nové třetí verze, na kterou bych se chtěl v následujících řádcích trochu blíže podívat.

Je nad mé síly plně srovnat novou verzi s předchozí, protože změn jsou stovky. Engine například nabízí modulární panely, což v praxi znamená, že prostředí administrace, uživatelských nastavení a moderátorských nástrojů se dá plně přizpůsobit požadavkům správce fóra – panely lze přesouvat, deaktivovat nežádané funkce i přidávat nové. Z uživatelského hlediska asi nejvíce zaujme zbrusu nový skin prosilver, který se oproti zažitým vzhledům liší nejen novým (dle mého zdařilým) přístupem k designu a rozvržením prvků (tím nejdiskutovanějším je zřejmě přeusunutí infopanelu u příspěvků z levé strany na pravou), ale také kódem, který je mimořádně čistý, s razantní redukcí tabulek (místo nich se používá nastylovaný layout seznamů s definičním polem). Prosilver byl také napsán tak, aby se jeho vzhled dal v rámci možností drobně přizpůsubovat změnou barev v odděleném souboru colours.css. Zachován nicméně zůstal i styl subsilver, na jehož vývoj však logicky nejsou kladeny nijak zvlášť vysoké požadavky a tudíž mnohé features nemusí být ani plně funkční – jedná se spíše o taková zadní vrátka pro ty, kterým prosilver z nějakého důvodu nevyhovuje.

Nový vzhled prosilver

Jedním z nejdůležitějších nástrojů třetí verze je import starší verze fóra (phpBB2) do nové. V souvislosti s tím se mezi mnoha uživateli rozšířily fámy, že to však nemusí dopadnout dobře; co jsem slyšel, nejedno fórum tak po neúspěšném importu ztratilo celou databázi a muselo začít úplně znovu. Na vině však v takových případech byli nezodpovědní administrátoři těchto fór, kteří ignorovali varování tvůrců, aby beta a RC (Release Candidate) verze nebyly používány v ostrém provozu, ale pouze pro vývojové a testovací účely; blbuvzdornost prostě stále neexistuje. Nedávno uvolněná posledné verze nese označení RC8, což mnoho lidí (mě nevyjímaje) už docela štve; přeci jen RC znamená něco ve smyslu “skoro plná”, v případě RC verzí phpBB3 to však vypadá spíše na vývoj betaverzí. Na druhou stranu je však stále lepší počkat si na co nejodladěnější hotový produkt, než mít hned předčasně vydaného zmetka; RC8 je už snad opravdu poslední předfinální vydání.

Co se ještě týče vnitřních struktur, nejvíc asi člověka uhodí, že databáze třetí verze má asi dvakrát tolik tabulek než předchůdce, z čehož plynou vyšší požadavky na hosting (jednoduše řečeno, na freehostingu to prostě smysluplně nerozchodíte ;-) ), výměnou však nabízí opravdu komplexní řešení diskusního prostředí vaší komunity, které je zcela zdarma (v rámci smlouvy GNU GPL). Administrační rozhraní je taktéž zcela nové, bylo roztříděno do panelů a sekcí tak, aby bylo co nejvíce intuitivní a přehledné, konfiguračních voleb je totiž razanatně více. Jedním z mnoha zásadní vylepšení je přítomnost subfór; v praxi to vypadá tak, že můžete sekce skládat až do několika úrovní dle vašich představ (doporučuji se ovšem vyhnout zbytečnému vytváření složitých struktur, přes které se budou muset uživatelé dlouze proklikávat). Zcela nový je pak systém nastavování uživatelských práv, který je na první i druhý pohled dosti složitý, poskytuje ale téměř neomezené možnosti (a to včetně té, že si neopatrný administrátor může klidně zamknout fórum sám před sebou), na místě je tedy pozorné čtení tutoriálů a příruček. Vylepšena byla i podpora obměny vzhledu fóra. Pominu-li, že administrační panely jsou nyní nestylovatelné (tedy s nimi tvůrce nemusí zbytečně ztrácet čas) a kód prosilver skinu, který se dá dle potřeb snadno přizpůsobit (samozřejmě za předpokladu, že mu rozumíte), je to především fakt, že styly jsou rozděleny do tří samostatných částí – imageset (sada ikon a jiných, spíše drobnějších grafických prvků), template (samotný xhtml kód) a theme (css a hlavní grafika stylu). I díky tomu se dá např. na bázi již hotového skinu vytvořit nový, ve kterém budou pouze změněny theme soubory (tedy bude mít jiné zbarvení a grafiku). V současné době je již k dispozici (zatím pouze přes fóra) několik desítek vzhledů, ve valné většině případů se však jedná pouze o různě povedené grafické obměny stylů prosilver či subsilver2 a jen málokdo si troufne vytvořit designově nový skin (snad budou nějaké časem).

Administrační panely

Stejně jako na administrátora, i na uživatele čekají desítky nových funkcí. Výborné jsou drafty (rozepsané příspěvky), záložky, možnost sledování fór, posílání příloh a spousta dalších vychytávek. Druhá věc samozřejmě je, jestli to všechno uživatelé chtějí a využijí, ale – jak jsem napsal výše – není problém dát nepotřebné prvky pryč. Oproti phpBB2 působí verze 3 skutečně mnohem vybaveněji a náročněji hned z několika hledisek, a pokud potřebujete pouze jednoduché diskusní fórum, určitě to není zrovna ideální volba. I proto si myslím, že se se starší verzí budu ještě po nějaký čas na různých fórech setkávat.

PhpBB3 je v každém případě hodně povedeným diskusním fórem, které bude, co se popularity týče, zcela jistě následovat svého předchůdce. Nabízí mnoho a mnoho užitečných funkcí a vylepšení, moderní engine, slušnou podporu skrze oficiální fóra a oproti jiným zůstává zadarmo. Pokud se chystáte založit vlastní diskusní fórum, doporučuji phpBB3 přinejmenším vyzkoušet.

Dodatek: 13. prosince 2007 byla vydána plná verze phpBB3.

phpBB (oficiální stránky)
phpBB.cz (česká podpora)

Blonde Redhead – 23

Když jsem Blonde Redhead před několika měsíce slyšel prvně (Misery is a Butterfly), rozhodně jsem si nemyslel, že by mě mohli více zaujmout, ale oproti mému očekávání se mi nakonec dostali pod kůži. Není to pro mě nic zásadního, to určitě ne, ale moc dobře se to poslouchá. Oproti předchůdci je novinka z tohoto roku svižnější, více kytarovější a díky tomu snad i o něco přístupnější, řekl bych popovější. Velice příjemná volba.

U2 – The Best Of 1980–1990

K U2 mám poněkud zvláštní vztah. Znám a poslouchám je již odmalička, mám tuhle hudbu rád, je samotné už však méně. Při poslechu jejich nejnovějších počinů nevěřím svým uším; pochybné kolaborace s ještě pochybnějšími neo-punkovými kapelami a navrch opravdu laciné videoklipy se záběry trpící Afriky, které – jak jsem si všiml – teď mezi některými umělci opravdu letí stejně jako třeba modní oděvní značky. Nicméně pominu-li jejich současnou existenci, kdy mi jsou tak trochu k smíchu a k pláči zároveň, musím říct, že dříve to opravdu stálo za to a uvedená deska je toho nezvratným důkazem. Jedna skvělá rocková píseň za druhou, Pride počínaje, úžasnou All I Want Is You konče. Bono v nejlepší kondici, Edgeova charakteristická kytara a doby, kdy jejich hudba nepostrádala nápaditost.

Blonde Redhead (oficiální stránky)
U2 (oficiální stránky)

Současný přístup snad každého moderního portálu, který chce zůstat “ve hře”, je nabídnout uživatelům možnost si jej do jisté míry upravit dle svého vkusu a požadavků, pojďme se nejprve podívat, jak na tom jsou tři vybrané portály v Česku.

Atlas.cz (http://www.atlas.cz/)
Atlas je u mě dokonalým příkladem toho, čemu se říká naprostý úpadek. Ten se před více než rokem (možná ještě o něco dříve) snažili jeho tvůrci zvrátit nasazením nového designu s možností přizpůsobit si obsah i vzhled. Přiznávám, že jsem jej po nějaký čas používal; vyhovovalo mi, že nemusím vytvářet žádný account a nastavení se ukládají do cookies. Nakonec mi však došlo, proč se má nastavení občas zresetují; reklam přibývalo, stejně jako zbytečných nevypnutelných oken a vlastní obsah se tak dostal až někam do spodní části stránky. Používat jako homepage stránku, která začíná hnusným flashem, pokračuje bulvárem a další reklamou a končím tím, co skutečně využijete? Proč?

Atlas.cz – temná stránka Flashe

Seznam.cz (http://www.seznam.cz/)
Na rozdíl od Atlasu se Seznam stále zlepšuje. Nepoužívám jej (s výjimkou vyhledávače) a popravdě mi jeho design přijde až příliš konzervativní; na druhou stranu je přehledný a asi padne do oka nejvíce lidem. Co však musím ocenit, je fakt, že hlavní stránka zůstává (alespoň prozatím) zcela bez reklam, což je v Česku dosti vzácný jev. Vlastní nastavení se však ukládají coby součást e-mailového účtu a pokud už máte e-mail(y) jinde, sotva si budete chtít zřizovat další jen kvůli omezeně nastavitelné domovské stránce.

Google – iGoogle (http://www.google.cz/ig?hl=cs)
Klasické hlavní stránce Googlu (http://www.google.cz/webhp) se určitě nedá upřít naprostá přehlednost; vzhledem k tomu, že se v současnosti zřejmě jedná o nejlepší vyhledávač, se dá říct, že vše důležité máte před sebou :-) . Ovšem i Google nabízí možnost si přizpůsobit obsah a to patrně více, než kterýkoli jiný portál v češtině. Opravdu parádní je možnost skrze jeden účet získat přístup k e-mailu, blogu a spoustě dalších služeb. Doporučuji používat spíše anglickou verzi Googlu, jelikož v jeho české mutaci se novinky objevují i s několikaměsíčním zpožděním.

Zmíněné stránky nabízejí základ, který zřejmě vyhovuje většině uživatelů (jen mám pocit, že český portál se prostě bez bulváru neobejde) a s výjimkou Atlas.cz se jedná o dobré volby. Homepage samozřejmě není tak důležitá, jako třeba prohlížeč, ale může vám značně usnadnit přístup k oblíbeným stránkám a orientaci na internetu vůbec.

Mimo jednodušších uzpůsobitelných stránek dále ještě existuje hned několik, které jsou zaměřeny téměř výhradně na oblíbený obsah uživatele. Nenabízejí žádný vlastní vyhledávač, emailovou schránku či zpravodajský server, jejich cílem je nabídnout uživateli co nejvíce prostoru pro jeho jeho vlastní přání. Představím vám dvě, které mě zaujaly nejvíce.

Netvibes (http://www.netvibes.com/)
Pageflakes (http://www.pageflakes.com/)
Oproti těmto službám vypadá i iGoogle jako chudý příbuzný; spousty novinkových serverů, nástrojů (kalkulačka, poznámkový blok, záložky a další), vyhledávačů, přístupy na e-mailové schránky atd. Dále možnost zvolit rozličná barevná schémata či vhodné rozložení prvků a nechybí ani čeština (Netvibes). U obou platí, že nastavení můžete ponechat uložená coby cookies použitého prohlížeče (což je volba vhodná spíše pro vyzkoušení) nebo si zdarma zřídit účet pro dlouhodobé (a hlavně přenosné) užívání. Jinými slovy: bez větších kompromisů si můžete vytvořit homepage na míru.

Pageflakes.com – celý prostor je váš

Zní to naprosto skvěle, ale je tu, myslím, docela zásadní problém. Jaký smysl má pro mě vyhledávací pole na domovské stránce, když mám v prohlížeči integrovaný Google, Seznam, IMDb, Wikipedii, slovníky a další engines? Přístup na e-maily je v zásadě také zbytečný, když používáte klasického poštovního klienta. A kontrola zpravodajských serverů v době RSS? Jinými slovy: co může tato domovská stránka nabídnou navíc?

Obávám se, že má odpověď zní “nic”. Vším potřebným totiž disponuje prohlížeč (v mém případě Opera), kde jako domovskou stránku používám midnight (aby nějaká byla) a jako rozcestník skvělý Speed Dial (až 9 rychlých odkazů s náhledy na vybrané stránky) a pak samozřejmě všemocné bookmarks.

Služby jako iGoogle či Netvibes pro mě tedy postrádají smysl a řekl bych, že podobně jako já je na tom více uživatelů, podstatná část (většina) pak používá server, kde má třeba zřízen e-mail (Seznam či klasický Google), ovšem asi jen naprostá minorita dokáže využít služeb zmíněných i nezmíněných personalizovaných portálů. Webové aplikace jsou sice stále oblíbenější a přizpůsobitelné stránky mají své kouzlo, ovšem nějaký boom bych při jejich současném potenciálu rozhodně nečekal, v nejbližší době tedy určitě ne.

Projekt PSPad Jana Fialy je – co se týče platformy Windows – dlouhodobě jedním z nejlepších a nejoblíbenějších freeware textových editorů s podporou různých jazyků jako (X)HTML, PHP, XML, JavaScript a mnoha dalších. Co se týče nekomerčních řešení, moc podobných jen tak nenajdete (teď se mi vybavuje pouze Javový jedit, který však má přeci jen trochu jinou filozofii).

Před pár dny vyšla po roce nová verze (4.5.3), což vzhledem k tomu, že jsem používal buildy, pro mě až takový skok není, obvyklí uživatelé by však měli zbystřit, protože změn jsou desítky. Jinak ovšem PSPad zůstává takovým, jakým vždy byl i se všemi přednostmi. Jedním z největších taháků je v tomto směru (mimo panelového rozhraní) pomocník se zapsanými tagy a atributy. Tak například při editaci CSS kdykoli stisknete Ctrl a mezerník, čímž vyvoláte nabídku možných atributů a při zvolení některého z nich se vám nabídnou jeho vhodné parametry, což ocení zejména nováčci (osobně jej však z lenosti pamatovat si všechno zbytečné užívám dodnes :-) ). Samozřejmostí je přehledné zvýrazňování syntaxe včetně párových znaků, různé doplňkové utility či nástroje, jako například správce projektů. Málokdo nejspíše využije úplně vše a určitě se dají najít jiné programy, které uspokojí nároky pokročilejšího uživatele stejně dobře, ne-li lépe, mě ovšem vyhovuje právě ta komplexnost, že obvykle nemusím hledat a doinstalovávat nic dalšího a vše potřebné najdu v jediném programu.

Některé lidi může zpočátku vyděsit rozhraní; ikon, panelů a nabídek je tu více než dost a chce to trochu času, než se člověk zorientuje a uspořádá si interface dle svého. Osobně PSPad využívám především pro psaní XHTML + CSS, případně PHP a vyjímečně něčeho jiného (JavaScriptu třeba), takže mi stále mnoho položek zůstává záhadou, ovšem s tím, že když budu potřebovat něco nového, nebude až takový problém to mezi nimi najít.

I když píšete weby jen příležitostně, neměli byste na kvalitní editor zapomenout (v notepadu se to už fakticky nedělá :-) ). PSPad je rozhodně dobrá volba.

PSPad (oficiální stránky)

Není v Česku na mainstreamové scéně moc kapel, za které bych dal ruku do ohně; Khoiba, možná Tata Bojs a pár dalších, na které jsem mohl zapomenout. V každém případě k nim ale patří The Ecstasy of Saint Theresa. Původní sestavě se zpěvačkou Irnou Libowitz, kytaristy Janem Gregarem, J. P. Muchowem a Petrem Wegnerem coby hráčem na bící se na počátku devadesátých let podařilo prorazit až do Británie, nicméně u nás je moc lidí neznalo. Když tak poslouchám jejich první nahrávky (především EP Pigment – 1991 – a …fluidtrance centauri… – 1993), uvědomuji si, jaká je to zatracená škoda, že jsem neměl tu šanci je v té době slyšet naživo. Jednodušší, ale energické kytarové riffy, příjemný ženský zpěv anglicky v celku, který zněl rozhodně jinak, než většina tuzemské hudební produkce.

Po několika letech se ovšem členové kapely rozešli všemi směry a EOST se měla stát historií. Avšak Jan P. Muchow se rozhodl pokračovat, našel novou vokalistku, Kateřinu Winterovou a vrátil se tam, kde Extáze skončila; u elektronické hudby. V roce 1999 spatřuje světlo světa album In Dust 3 a jedná se o další senzační počin. Je to něco naprosto odlišného od paskvilu, který si obyčejný člověk pod pojmem “česká elektronická hudba” představí. Zní hodně vyspěle (včetně debutující zpěvačky) a až na pár drobných vyjímek naprosto “nečesky” (což ostatně o EOST platí dodnes), snad se u nás začal formovat chill-out.

Nicméně v roce 2002 vychází ještě důležitější deska, Slowthinking. Tentokrát už více živých nástrojů (resp. samplů živých nástrojů), zvukových experimentů a ucelenější dílo; kritika byla nadšena. V mém případě to byl videoklip I’m (Not Really) Optimistic, který odstartoval můj zájem o EOST. Loni pak vyšla zatím poslední řadovka Watching Black a ačkoli ani v nejmenším nebyla špatná, přišlo mi, že je to – i přes jistý zvukový posun – sázka na jistotu, zkrátka stabilní nahrávka, ale nic zásadního (neříkám, že každá deska musí být zásadní). Muchow dnes ostatně platí za jednu z největších person české hudební scény, sem tam skládá soundtracky, produkuje, a snad vše, na čem se podepíše, má zaručeno jistou dávku kvality. Nemyslím, že mě The Ecstasy of Saint Theresa někdy v budoucnu zvlášť překvapí, určitě se však bez toho obejdu; jejich hudba patří mezi to nejlepší, co lze u nás slyšet a to je víc než dost.

The Ecstasy of Saint Theresa (allmusic.com)
The Ecstasy of Saint Theresa (Last.fm)
I’m (Not Really) Optimistic – videoklip (YouTube.com)
Local Distortion – videoklip (YouTube.com)